Ve dnech 29. a 30. ledna 2010 se konalo tzv. České sociální fórum. Sociální fóra jako centra odporu mají mnohaletou tradici. První celosvětové sociální fórum se konalo v lednu roku 2001 v brazilském Porto Allegre.
Tam se shromáždily všechny možné proudy antiglobalizačního hnutí, od radikálních socialistů přes ekology, protiválečné demonstranty, až po lidsko-právní aktivisty. Sociální fóra jsou z definice otevřená ohniska reflexivního myšlení, sloužící skupinám a hnutím, které se staví proti neoliberalismu a dominanci světa kapitálem.
V roce 2002 se konalo první Evropské sociální fórum v italské Florencii, kde již nechyběli ani aktivisté z České republiky (mezi nimiž byli i členové NAL). Ostatně antikapitalisté a aktivisté z ČR se zúčastnili všech dosavadních Evropských sociálních fór (2003 Paříž, 2004 Londýn, 2006 Athény, 2008 Malmö).
I díky těmto zkušenostem a impulzům jsme v roce 2004 spolupořádali první České sociální fórum. Akce se setkala s velkým úspěchem, a tak se v roce 2005 konalo ČSF znovu, byť za skromnějších podmínek a pod názvem Revolt fórum.
I nadále jsme se účastnili evropských fór, ale na větší domácí akci si bylo nutné počkat až do letošního roku, kdy se podařilo myšlenky na pořádání sociálního fóra v ČR dotáhnout opět do zdárného konce.
Pátek: Petiční stánek a panelová diskuse
Akce v rámci Českého sociálního fóra se konaly hlavně v Praze, ale také v Brně nebo Ústí nad Labem. Naši členové se účastnili už pátečního petičního stánku, který stál tři hodiny na Andělu. Kolemjdoucím jsme rozdávali materiály, zdarma podávali teplé nápoje a propagovali sociální fórum.
Od 17:00 začala na Novotného lávce první velká panelová diskuse. K našemu příjemnému překvapení byl sál zaplněn až do posledního místa, což znamená, že se jí zúčastnilo více než 100 lidí.
Za organizátory se chopil slova Marek Hrubec a uvítal všechny přítomné. Poté uvedl ČSF do souvislosti světového sociálního fóra, představil program akcí v Praze, v Brně i v Ústí a předestřel, že v rámci ČSF se chystají i další akce (výhledově na květen-červen). Pak už předal slovo prvnímu z pěti panelistů, zástupci Iniciativy NE základnám.
Jan Májíček vyzdvihl hlavně úspěch několikaleté práce NE základnám, která nezanedbatelně přispěla ke konečnému odmítnutí a zrušení plánů na radar. Zmínil ještě dvě velká témata, která nyní vidí jako nejdůležitější: okupace Afghánistánu a nová strategie NATO. Ve svém projevu se v krátkosti věnoval zejména té první, ale omezený prostor pro řeč každého panelisty mu ani neumožnil rozvinout moc argumentů.
Jako druhá mluvila Ilona Švihlíková z Vysoké školy ekonomické. Její hlavní myšlenka se týkala proměny, kterou díky ekonomické krizi zaznamenala nejen ve světové ekonomice, ale i v ekonomii samotné. Čím dál tím více se na ekonomických školách a think-tankech zpochybňuje neoliberální doktrína a hledají se alternativy. Renesanci zažívá zejména keynesiánství.
Další mluvila Michaela Pixová, která je mj. členkou umělecko-politické skupiny Guma Guar. Také postgraduálně studuje sociální geografii a z toho vycházel její příspěvek o kodifikaci prostoru a fenoménu tzv. gentrifikace. Jde o proces, kdy jsou vytvářeny velké lukrativní oblasti bydlení dostupné jen pro bohaté, někdy i celé čtvrti. To sebou ale přináší i druhou stranu mince, negativa v podobě rostoucích nájmů, zadlužování lidí hypotékami a hlavně vytváření ghett.
Na to navázal další mluvčí, Tomáš Havlín z iniciativy Freedom not Fear. Zhoršující situaci kolem bydlení se někteří snaží řešit např. squattingu. Právě jeho skupina FnF loni v září organizovala tzv. týden „nepřizpůsobivosti“, který začal (neúspěšným) pokusem o obsazení nového squatu v Praze (jako náhrada za zničenou Miladu).
Jako poslední mluvil Tomáš Tožička, který představil zprávu Social Watch. Ta místo indexů OSN, které často údaje jen odhadují podle zpráv MMF, používá vlastní indexy. Ty dokáží lépe mapovat situaci a jednoznačně ukazují velký propad v sociálním zabezpečení zejména v Latinské Americe nebo v Africe.
Pokud chce radikální levice podle Tožičky něco změnit, musíme pracovat ve čtyřech stupních:
1. je nutné shromažďovat data, abychom objektivně monitorovali společenský vývoj
2. na základě dat musíme vypracovávat analýzy a nabízet proveditelná řešení
3. pokud nebude vládnoucí třída na naše návrhy slyšet, musíme mít sílu si je prosadit
4. proto je nutné, mít za sebou lidi, co nám věří a co jsou s námi
„Musíme mít za sebou ulici!“ zakončil Tožička svůj živý projev a dočkal se od obecenstva potlesku.
Tím sice skončily příspěvky pětice panelistů, ale moderátor Hrubec ještě udělil slovo Markovi Černému z Masarykovy demokratická Akademie, která s k ČSF také přihlásila. Masaryk podle Černého chtěl, aby lidé uměli samostatně myslet a inklinoval ke komunitarismu. A na tento odkaz je podle něj stále dobré navazovat.
Bohužel na dotazy z publika a diskusi nezbývalo mnoho času. Za Novou antikapitalistickou levici vystoupili aktivisté Lenka a Roman, kteří pozvali přítomné postupně na oba sobotní mítinky a v krátkosti zmínili témata pramenící ze současné ekonomické krize a nárůstu rasismu a fašismu, na které se právě sobotní mítinky zaměřovaly.
Páteční program tím ale ještě nekončil. Po krátké přestávce následoval druhý blok diskuse, věnovaný převážně otázce žen a ekonomické krizi.
V první části o právech žen vystoupily jako panelistky socioložka Marta Kolářová, Linda Sokačová z Gender Studies, Dana Štechová z ČMKOS (odbory) a Irena Konečná, ředitelka organizace La Strada, která se zabývá prevencí obchodu s lidmi. V sále v tu chvíli zbyl velmi slušný počet cca 70 lidí všech věkových kategorií.
Sobota: mítinky NAL a Studentů proti rasismu
V sobotu 30.1. se v rámci Českého sociálního fóra konaly tři další diskuse. Jednu pořádal akademický diskusní klub Sociologický kruh, druhou Nová antikapitalistická levice a tu třetí Studenti proti rasismu, ve kterých pracuje mnoho mladých členů NAL.
V 15:30 se v Horákově sále Lidového domu sešlo téměř 40 lidí na veřejné diskusi o ekonomické krizi a jejích důsledcích. Úvod přednesl člen NAL Martin Mikula.
Po diskusi a krátké přestávce potom na stejném místě pořádali Studenti proti rasismu mítink o rasismu a sociálním vyloučení. Na ten se přišlo podívat ještě několik dalších zájemců a celková účast tak dosáhla více než 40 lidí. Přítomné uvítal Václav Klusák z Mladých sociálních demokratů, představil dva řečníky a bez zbytečných prodlev jim udělil slovo.
Jako první mluvil Nikola Čech z NAL a začal odborným definováním pojmu „sociální vyloučení“. V současné České republice se tento problém týká zejména Romů.
Nedávné studie zjistily, že v ČR je celkem 310 velkých a ještě mnoho dalších menších lokalit, kde žije na 150.000 sociálně vyloučených. 90% z tohoto počtu jsou pak (podle odhadů) Romové. Podle řečníka jsou různé teorie, jak dochází k sociálnímu vyloučení.
Nelze přehlížet fakt, že 305 z těchto 310 velkých ghett vzniklo až po roce 1989, z toho více než třetina v posledních 10 letech. Nejčastějším důvodem bylo sestěhování Romů pod ekonomickým tlakem, v Praze nebo Brně totiž často obývali lukrativní lokality ve středu města. Z ghett je pak prakticky nemožné se vymanit a rostou zde projevy sociální patologie - je rozšířená konzumace drog, drobná kriminalita, herny a hazard nebo lichva.
To ukazuje na nezanedbatelný vliv současného socio-ekonomického systému na vytváření těchto ghett a sociálního vyloučení. To však dostatečně nevysvětluje, proč zde většinu tvoří právě Romové.
Podle Nikoly Čecha jsou dva hlavní důvody – jednak rasismus většinové společnosti, ale nesmíme opomenout ani negativní historické dědictví romského etnika.
Ten první se projevuje např. masovým posíláním romských dětí do ZŠP (dříve zvláštních škol). Dochází tak k reprodukci vzdělanostních nerovností. Rasismus se pak projevuje i v rovině individuální nenávisti (ve výzkumech jsou právě Romové považováni za nejhorší možné sousedy, atd.).
Druhým mluvčím byl Stanislav Holubec, sociolog z Filosofické fakulty UK a člen Socialistického kruhu. Ten se velmi netradičně pokusil analyzovat fenomén tzv. „českého antiromství“. Pouze rasismus podle řečníka na vysvětlení masové averze k Romům nestačí.
Standa proto představil koncept „toho druhého“. Každý národ podle něj potřebuje svůj protiobraz v apriori negativních barvách, aby mohl sám sebe positivně definovat.
Pro Čechy a Moravany byli dlouho „těmi druhými“ Němci žijící na našem území, ale po odsunu po 2.světové válce tento historický „nepřítel“ vymizel.
Standa Holubec zmínil i dva zajímavé paradoxy - obraz Čechů u dnešních Němců a Rakušanů (zejména v pohraničí) je prakticky totožný, jako máme my o Romech. Jsou špinaví, nezodpovědní a kradou.
Paradoxní také je, že Romy často pokládáme za neschopné rozumně si zorganizovat vlastní finance, zároveň jsou ale obviňováni z vychytralého zneužívání sociálních dávek.
Standa také formuloval tezi, že postkomunistické vládnoucí třídě přijde vlastně vhod, že nejspodnější vrstvu tvoří právě Romové. To totiž ostatní Čechy tolik nepálí, jako kdyby šlo o jejich „bílé“ spoluobčany.
A kapitalistická logika maximalizace zisku bez ohledu na následky vždy přináší tlak na vytvoření této nejchudší vrstvy.
Oba zajímavé úvody positivně vyprovokovaly účastníky diskuse k pokládání dotazů na oba panelisty i vyjadřování vlastních názorů. Jeden z mladých přítomných byl rád, že se na mítinku nemluvilo o rasismu jen v souvislosti s antifašismem a mediálně populární Dělnickou stranou, ale taky o hlubších náladách v celé společnosti.
Další z účastníků, který se představil jako Pavel, poznamenal, že pokud říkáme, že chceme Romům pomáhat, implikuje to, že sami sebe považujeme za někoho mimo tento problém.
Přitom mnoho problémů v soužití s Romy vychází z chudoby a sociálního vyloučení a nejen z rasismu samotného.
Tomu se navíc lépe daří v současném prostředí ekonomické krize a všeobecného strachu ze ztráty pracovních míst. Proto je podle něj nutné se integrovat a společně s Romy bojovat za zlepšení sociální podmínek nás všech.
Velmi zajímavý podnět měl ke konci diskuse přítomný postarší pán. Podle něj by jedním z prvních praktický kroků měla být výchova a podpora romských učitelů působícím přímo v romských lokalitách.
Ti mají nejlepší předpoklady rozbít odpor romské komunity k současné podobě našeho (bílého) vzdělávacího systému a pomáhali by romským dětem nenásilnou cestou uspět v pro ně znevýhodňujících podmínkách.
Na závěr celého mítinku vystoupila Lenka Světlá za pořádající iniciativu Studenti proti rasismu, představila jejich činnost a pozvala přítomné na výjezd do Drážďan na velkou antifašistickou demonstraci proti srazu neonacistů. Také představila webové stránky a poslala kolovat kontaktní listinu.
Pro českou levici je obnovení sociálních fór dalším důležitým impulzem. Kromě účasti na červnovém Evropském sociálním fóru v Istanbulu je snaha pořádat i další akce pod hlavičkou ČSF přímo v České republice a zájem o lednové akce ukázal, že poptávka zde rozhodně je.
Navíc velký potenciál fór je nejen jako prostoru pro diskuse a polemiky, ale i míst akční spolupráce různých sil ve společných kampaních a přímých akcích.
Jaké budou další konkrétní kroky a akce se teprve ukáže a my vás o nich budeme rozhodně včas informovat. V případě sociálního fóra totiž jako jinde platí, že jaké si ho uděláme, takové ho budeme mít.
Roman Novotný
