17. listopad, výročí dvou významných událostí českých dějin, byl letos režimem zaranžován do podoby rádoby-masového ohlušujícího spektáklu nekriticky oslavujícího novou dobu.
Široce medializované vzpomínky zavedených disidentů a pak, zcela na okraji, pár poznámek o dělnících z ČKD (kterým se režim odvděčil tak, že za deset let jim zbyly už jen oči pro pláč) a generální stávce pracujících; koncerty „hvězd“ i hvězdiček, které si nedostatek talentu kompenzují „správnou“ politickou orientací svých textů kopajících do levice; běhání za banánem – symbol úplné mentální vyprahlosti nové doby. A do toho ještě ty zlobivé děti Systému z Dělnické strany…
Posledně zmiňovaní si dali dostaveníčko u Národního divadla, a právě toto setkání nás donutilo vypravit se do centra Prahy. Proč jsme se rozhodli reagovat na setkání nácků a jejich sympatizantů? Protože chceme vystupovat proti jejich rasistické a vražedné ideologii a aktivitám vždy a všude! A tím spíše pak v den, který je na celém světě slaven na paměť studentských obětí zločinů spáchaných těmi, jimiž se Dělnická strana, Národní odpor a podobné skupiny inspirují!
Vždyť je to právě 70 let, co nacisté uzavřeli všechny české vysoké školy a poslali na 1200 studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde jich několik desítek zemřelo. Připomínáme si i studenta Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka, které nacisté zabili při předcházejících demonstracích v ulicích Prahy. Tento den prostě přímo volá, že náckům nepatří, a to se jim musí dát patřičně najevo!
Proto se na Jungmannově náměstí v centru Prahy sešli členové a sympatizanti iniciativy Studenti proti rasismu na veřejné protestní akci, kterou podpořila také Nová antikapitalistická levice. Sešli jsme se v počtu zhruba pětatřiceti lidí vybavených megafony, píšťalkami, transparenty a především pevnou vůlí ukázat nacistům náš odpor. Jsme přesvědčeni o tom, že i v malém počtu je třeba ukázat, že nám aktivity fašistů vadí a že jsme odhodláni proti nim podle svých sil bojovat.
Na minulých setkáních Dělnické strany se pohybovali i žháři z Vítkova, lidé odhodláni kvůli svým zvráceným rasistickým představám i vraždit. V žádném případě proto k takovým akcím nehodláme a nebudeme mlčet.
Na našich transparentech jsme nejen propagovali naši iniciativu, ale také připomněli již zmíněného, nacisty zastřeleného studenta medicíny Jana Opletala a ovšem i méně známá jména obětí rasistů a neonacistů po roce 1989. Těch mrtvých je již na 30: sadisticky umučený šestiletý chlapec Radek Rudolf, Tibor Berki, Filip Venclík, Oto Absolon, Tibor Danihel, Josef Sztojka, Zdeněk Čepela, Jan Kučera a mnozí další.
Kvůli komplikacím vycházejícím od policie i od nájemců Národní třídy jsme se i přes zdánlivě velkou časovou rezervu dostali před Národní divadlo relativně pozdě. Většina z asi tří stovek nácků byla již na místě, včetně předsedy Dělnické strany Vandase, který šel podle svých slov náhodou kolem a na výzvu z davu si spontánně zařečnil. Což o to, člověk by i rád věřil, že pan Vandas zadumaně kráčel stranou ruchu velkoměsta po vltavské náplavce a krmil při tom hejna kachen a pak se nechal umluvit, aby nakrmil svojí demagogií i jinou zvěř. Nicméně nějak do toho nezapadá skutečnost, že Vandasův „spontánní projev“ visel již dopoledne na webových stránkách Dělnické strany. Pan předseda je asi jasnovidec!
Okamžitě po příchodu jsme začali s naší rušivou činností. Megafon byl v permanentní službě. Vedle našeho představení a vysvětlení důvodů, proč jsme se rozhodli dělat protiakci, létala vzduchem hesla „Neonacismus, špína a hnus!“, „Černí, bílí, spojme síly!“, „Smrt fašismu!“ a další, anebo se prostě jen křičelo a siréna troubila na plno.
Z okamžité reakce novinářů i některých nácků jsme poznali, že se naše snaha nemíjí účinkem. Pozornost médií se krátce zaměřila na nás a naši propagandu. Také nacisté se snažili pořídit nějaké fotky; no, každopádně si myslím, že nebyli zdaleka tak úspěšní, jako naši lidé v jejich řadách. Nicméně ještě příjemnější bylo, že se k nám postupně přidávali další kolemjdoucí, nebo nám vyjadřovali své sympatie.
Náš úspěšně pokračující protest byl nicméně posléze zastaven policií, která nás oficiálně požádala o ticho, aby mohla být organizátorům akce Dělnické strany přečtena policejně-magistrátní výzva k rozpuštění shromáždění. Policie nás dokonce odklonila za roh až k vchodu do restaurace U Lažanských, neboť se prý chystá akci neonacistů rozpustit i silou. Skutečnost byla ale úplně jiná. Policie umožnila přečíst prakticky všechny projevy vůdců DS až do konce a následně dovolila náckům organizovaný odchod přes Most Legií na Újezd.
Pro to, co se dělo pak, se objevila celá řada verzí a „vysvětlení“. Jen z lůna Dělnické strany vyšly hned tři: Podle té první prý došlo k tomu, že pár hlupáků z řad sympatizantů DS napadlo novináře, od čehož se Vandas ihned distancoval.
Následně se přišlo s verzí, že novináře napadli Pecinou vyslaní policejní provokatéři vmíšení do davu, přičemž „členové DS se zapojili do aktivní obrany napadených“. A podle poslední verze byli již napadeni samotní členové Dělnické strany, a to ze strany AFA. Čunek a Řápková jen žasnou!
Ostatně na stránkách Dělnické strany Ústeckého kraje se v on-line zpravodajství ze 17. listopadu píše, že naši protestní akci pořádala Antifašistická akce, jejíž sympatizanty prý od shromáždění DS oddělovala u kavárny Slávia asi stovka robokopů… Nuže, nikoliv AFA ale Studenti proti rasismu a nikoliv stovka robokopů ale pár lehkých kovových zábran, houf novinářů a asi dvacet policistů převážně z antikonfliktního týmu. Vašnosta holt asi psal své on-line zpravodajství od stolu v hospodě…
Akci Studentů proti rasismu hodnotíme jako úspěšnou, i díky sympatiím, které ji projevili kolemjdoucí, i kvůli poměrně dobré propagaci našeho protestu v médiích. Boj proti fašismu a rasismu ale pokračuje! Je jedno, jestli je 17. listopad, nebo třeba 7. únor. Proti fašismu je třeba bojovat 365/366 dní v roce!
Nikola Čech
