Člověk, který by si přál odebrat volební právo státním zaměstnancům, bezdětným ženám, komunistům a pacifistům. Člověk, který touží zavést do českého právního řádu legalitu určité formy mučení. Člověk posuzující civilizovanost a morálku jiných podle jejich kladného vztahu k tvrdému alkoholu. Člověk považující homosexualitu za deviaci podobnou nekrofilii a srovnávající hnutí za práva homosexuálů s nacisty. Člověk považující pohlavní styk s kondomem za nedůstojný akt. Člověk obdivující diktátora Pinocheta a senátora McCarthyho a navrhující v době krvavých okupací Afghánistánu a Iráku udělit Nobelovu cenu míru americké armádě. Takový je, ve stručnosti, portrét Romana Jocha, kterého se premiér Nečas chystá jmenovat svým poradcem pro zahraniční politiku a lidská práva.
Když byla začátkem srpna oznámena uvažovaná nominace poradců premiéra Nečase a figurovalo v ní jména Romana Jocha, ředitele Občanského institutu (OI), zvedla se vlna údivu a následně zděšení a odporu. Málokterý člověk je totiž v České republice tolik veřejně známý jako odpůrce dnešního standardního pojetí lidských a občanských práv, tak jak byla vybojována generacemi evropských pracujících a autentických (tj. systému nepoddajných či přímo anti-systémových) intelektuálů navzdory nepřízni a persekuci ze strany vládnoucích elit.
Jochovy názory si v řadě případů v ničem nezadají s agresivním hulákáním do megafonu, kterým otravují atmosféru a štvou k pogromům Vandas a jeho pohůnci z Dělnické strany. Cíle Jochových výpadů jsou veskrze tytéž, jako je tomu u vandasovců – socialisté, liberálové, homosexuálové, feministky, „nepřizpůsobiví“, přistěhovalci, legálnost interrupcí, obhajoba lidských práv (zejména práv menšin), humanistické chápání člověka a společnosti, užívání drog (kromě nikotinu a alkoholu, samozřejmě). Zatímco však Vandasovo fašistické hnutí „zdola“ musí čelit opakovaným útokům a kritice médií a tahat se po různých soudech, Jochův kravatový „fašismus“ (přesněji antiliberální elitářství) se těší neutuchající přízni a podpoře mocných.
Joch a česká pravice
Pro toho, kdo je blíže obeznámen s intelektuálním prostředím kolem premiéra Nečase a jiných dvorních ideologů současné neoliberální pravice, kteří na posledním kongresu ODS vyrvali vládu nad touto stranou z rukou velrybářů, Íček a kmotrů, nemůže být Jochova nominace zase až takovým překvapením. Nečas a Joch se ve skutečnosti nejen v mnohém vezou na stejné myšlenkové vlně, ale fakticky spolu již v minulosti úzce spolupracovali.
Tak například v roce 2007 převzal Nečas, tehdejší ministr práce a sociálních věcí, záštitu nad konferencí Jochova Občanského institutu „Rodinná politika v České republice a Evropské Unii“, konané v Kaisersteinském paláci v centru Prahy. Ministr Nečas si již tehdy vysoce vážil Občanského institutu, jehož roli ostatně vlastními slovy zhodnotil takto: „Ve svobodě již žijeme skoro 20 let. Přesto jsem ale přesvědčen, že je pořád důležité a nutné si připomínat, na jakých hodnotách je naše současná demokracie postavena, a zejména jak tyto hodnoty udržet a bránit. Občanský institut je velmi užitečnou platformou spojující lidi oddané principům svobody. To je i důvod, proč je schopen tak dobře udržovat naši historickou paměť.“
Roman Joch na Občanském institutu, který jako ředitel vede, dlouhodobě pracuje coby na mozkovém trustu (think-tanku) české konzervativně-neoliberální pravice. Občanský institut samotný byl založen v roce 1991 bývalým poslancem a ministrem za ODA, Pavlem Bratinkou, a lidmi kolem něho. Dlouhou dobou byl úzce spjat s ODA a její představou vnitřní i zahraniční politiky, zatímco vůči ODS byl z řady důvodů (namátkou její rezervovaný až odmítavý vztah k EU, udržování bankovního socialismu a propojení s manažery polostátních podniků) kritický. V pozdějších letech však k sobě Občanský institut a ODS našly cestu, aniž by byla narušena spolupráce mezi OI a ještě mnohem extrémnějšími hlasateli neoliberální xenofobie. Joch, vystudovaný lékař bez atestace, vede OI od roku 2003.
Peníze nesmrdí – čeští bankrotáři, americké chemičky, chilští pinochetovci
Zajímavé je podívat se blíže na ty, kteří svými penězi fungování OI a šíření Jochových názorů umožňují. Mezi jmény českých dárců najdeme mnoho jmen pravicových politiků, zejména politiků ODA: Jiří Skalický, Pavel Bratinka (osobně i přes firmu Euroffice Praha-Brusel), Vladimír Dlouhý, Karel Ledvinka, Karel Schwarzenberg. Není od věci připomenout, že tito apologeti neoliberálního, Amerikou vedeného kapitalismu svého času přivedli svojí stranu k bankrotu a dluhům (Ale to už se pravici tak nějak stává). K nim se řadí také několik jmen z ODS (Ivo Strejček, Alexandr Vondra) a její svazácké divize Mladí konzervativci (David Rýc, Zbyněk Klíč, Richard Duřpekt).
Opakovanou podporu OI poskytli miliardáři Martin Roman (ano, ten pán ČEZka, který v době krize inkasuje 600 milionů příjmů!) a Tomáš Chrenek, podnikatel v ocelářství a zdravotnictví. V této společnosti se jako pravidelný donátor objevuje i ředitel Židovského muzea, Leo Pavlát, známý bohužel svými xenofobními pravicovými názory, a několik malých českých firem.
Většinu svých příjmů (mezi 65-80%) však získává Občanský institut ze zahraničí. Zdrojem jsou v prvé řadě dvě německé nadace – Konráda Adenauera a Hannse Seidela, spojené s CDU, resp. CSU. Další penězovod má svojí přečerpávací stanici v americké Atlas Economic Research Foundation. Schválně mluvím o přečerpávací stanici, neboť tato nadace sama bere peníze od jiných nadací, a pokud bychom chtěli mluvit o prameni, pak tu musíme zmínit tabákový a ropný průmysl – konkrétně Philip Morris a ExxonMobile.
Zdaleka nejdůležitější zdroj podpory pro Občanský institut ale představuje EICEE (Educational Initiative for Central and Eastern Europe). Podpora této instituce pro OI je natolik důležitá, že EICEE má resp. měl své zástupce přímo ve vedení OI. Co se za touto institucí skrývá? V podstatě jde o projekt snažící se o trvalou transformaci států střední a východní Evropy a jejích vládnoucích tříd na přední hlídky amerického kapitálu v této části světa a na výzkumnou laboratoř neoliberální pravicové kontrarevoluce.
V čele EICEE tak stojí mnohaletý manažer Světové banky, Damian von Stauffenberg. Jemu asistují například Nina Shea z Hudson institutu, který se soustavně věnuje zpochybňování globálního oteplování. Hudson institut ostatně velkoryse financují nadnárodní americké korporace jako Monsanto, Cargill, DuPont, ExxonMobile, Procter and Gamble, Dow-Elanco (ta firma, co stále vlastní zamořenou vraždící chemičku v indickém Bhopálu), aj. A vedle nich tu zasedá i Jose Piňera. O koho jde? O nikoho menšího než o chilského ministra vlády diktátora Pinocheta, jehož „zásluhou“ došlo k privatizaci chilského důchodového systému! Velký pinochetovec financuje malého pinochetovce – no není v tom snad logika?!
Asi by nebylo fér nezmínit, že třešničku na této neoliberálně-korporátní hlíze dělá svatá trojice – zbrojovka Lockheed Martin, Velvyslanectví USA v Česku a samozřejmě – kdo jiný – svatoušek Václav Havel, humanitární bombarďák a Jochův ideální gentleman se sklonem k... no, k chlastu! Nyní již máme celou ctěnou společnost pohromadě. Pouze její letmý popis nám zároveň dokonale představí samotný Občanský institut, i když teprve osobitá arogance Romana Jocha, jeho sebejistota panského drába a intelektuální prázdnota (nezřídka i naprostá věcná neznalost) skrytá za snahu šokovat (to vše má společného se sochařem Davidem Černým, jehož bych tituloval „Jochem“ české kultury) vytvářejí tu pravou atmosféru českého „fašismu“ s kravatou.
Je Joch fašista?
Joch a Vandas. Oba mají stejný cíl – nehostinnou atomizovanou společnost ovládanou sociálním darwinismem, plnou nerovností, xenofobie a strachu jednoho před druhým – před vlastním sousedem, před vlastním zaměstnancem, před mořem bezdomovců, před vlastním stářím, před cizí kulturou, před každou neortodoxní a podvratnou myšlenkou. Oba mají stejný terč – výše jmenované skupiny, na nichž je ale možné nejsnáze vyostřit a otestovat meče k útoku proti celé kultuře, proti rovnosti, solidaritě, proti svobodě pro všechny.
Zatímco však Vandas nepovažuje současnou vládnoucí třídu v tomto směru za dostatečně radikální a snaží se ji nahradit svojí tlupou společenských vyděděnců a romantizujících nácků, Joch neochvějně sází na současné světové pravicové vedení a pomalu ale jistě provádí vlastní „velký pochod institucemi“ – článek po článku, publikace po publikaci, pozice po pozici, zákon po zákoně. Ten první se možná také dočká své chvíle na výsluní (nebude-li vedení levice silnější a odhodlanější než ve 30. letech), zatím ale zůstává páriem a chodí akorát tak po soudech.
Roman Joch je chytřejší: proč blbnout v bomberech a s vlajkami řádit na ulicích, když fašismus dnes přichází shora? Pravda, zatím jen po kapkách, ale jednou bude pršet. Joch je nominován na poradce předsedy vlády a brzy svým názorům bude moci vtisknout pečeť zákona. Zatahuje se. Nastává čas soumraku. Lidé bděte!
Nikola Čech
Roman Joch vlastními slovy:
„Jak lze být zároveň přesvědčen o posvátnosti lidských práv, o odpovědnosti Pinochetova režimu za smrt nevinných lidí, a přitom mít příznivé mínění o Pinochetovi? Tak, že si uvědomíme priority, pokud jde o svobodu a lidská práva... Demokraticky zvolený prezident Allende (demokraticky byl zvolen i Hitler) v létě 1973 vládl neústavně a v Chile se schylovalo ke komunismu. Generál Pinochet uskutečnil převrat, nastolil autoritativní režim, který později plně demokratizoval, a tak zachránil zemi před komunistickým totalitarismem... Churchill i Pinochet spáchali zločiny, když bránili řád z hlediska lidských práv více či méně nedokonalý proti řádu zlému. Ano, nejsou bez poskvrny; ale nejsou ani beze cti.“ (Nikoli beze cti, Týden, 25.10.1999)
„Gentleman raději zemře, než by byl otrokem; i když na straně druhé gentleman v principu otroky vlastnit může... gentlemani mají svobodu upřednostňovat kulturu kvalitní a za své slečny a manželky si vybírat dámy, které prostě na potraty nechodí.“ (Gentlemani a demokracie, Prostor č.53, 2002)
„V původní, klasické představě měli vládnout gentlemani, nikoli lidé všichni. Kdyby totiž vládli všichni, tedy i nevzdělaní a vulgární, gentlemani by nebyli v bezpečí. A navíc gentlemani měli přednostní nárok na vládnutí proto, že díky své výchově a vzdělání byli nadřazeni ostatním, tj. nevzdělaným a vulgárním... Masová politická hnutí a shromáždění se gentlemanům bytostně příčí. Upřímně řečeno, demokracie nápadem konzervativců nebyla... Pokud by tedy západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice, konzervativci by byli zbaveni závazku dodržovat dosavadní demokratický politický konsensus. Za těchto okolností by gentlemani neměli jinou možnost, než odmítnout demokracii, opět převzít vládu do svých rukou a pokusit se v praxi slovem i skutkem obhájit svobodu a existenci západní civilizace. Jinými slovy, nastolit pravicový autoritativní režim.“ (Gentlemani a demokracie, Prostor č.53, 2002)
„Potraty, interrupce a svatby homosexuálů mají být odmítnuty nikoliv šmahem, nýbrž po rozumném a rozumovém nahlédnutí, proč jsou zlem.“ (Bush a boj proti islámským teroristům, Agora č.11, prosinec 2004)
„Můj osobní názor na drogy? Ty v západní civilizaci tradiční, alkohol a tabák, jsou (v rozumné míře) dobré, zatímco drogy ostatní, ty východní jako marihuana, hašiš, opium atd., jsou trapné... Lze uvést mnoho známek civilizace, ale jednou z nich rozhodně je víno. Hranice vinařských oblastí jsou hranicemi civilizace. Lidé, kteří vyrábějí a pijí víno, jsou civilizovaní. Alkohol je nejen tradicí, ale i symbolem západní civilizace...“ (DROGY - ZÁPADNÍ JSOU SYMBOLEM CIVILIZACE, VÝCHODNÍ SYMBOLEM BARBARSTVÍ, Hospodářské Noviny, 1.4.2005)
„Kondom snižuje integritu a důstojnost sexuálního aktu (použití kondomu při sexu je jako pití whisky či ušlechtilého vína z plastikového kelímku)“ (Patetický kondom, web OI, 25.7.2005)
„Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovou cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA“ (Realita naší doby – aneb Ahmad má hlad, web OI, 17.1.2006)
Co to znamená, že James Bond byl tehdy konzervativcem? Především, nebyl sentimentální... Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí – konzervativní agent ve službě Jejího Veličenstva zajisté není sadista, ale nějakou tu krutost vůči nepříteli si dopřeje – tím lépe. Jen žádné řeči o tom, že mučení je proti mezinárodním konvencím. Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele – ke skleničkám dvěma.“ (Casino Royale aneb co očekávat od nové bondovky, Agora č.20, leden 2006)
„Pro člověka, každého dospělého člověka, je přirozené a normální být sexuálně přitahován k osobě jiného pohlaví, neboť jenom při takové inklinaci je možné, když člověk na jejím základě jedná, že cíl, přirozený cíl lidské sexuality, to znamená vznik nového lidského života, může být naplněn. Proto, když je někdo přitahován k osobě stejného pohlaví, nebo ke zvířeti, nebo k mrtvole, nebo k věci - není to jeho novou přirozeností, nýbrž odklonem, to je deviací od lidské přirozenosti a normálu... Nacisté i komunisté tvrdili, že o tom, co je normální a správné, rozhoduje vůle - ta jejich... Tu samou mentalitu svévolného "tvoření" norem sdílí i homosexuální hnutí.“ (Homosexuální útok proti svobodě slova a myšlení, ePortál, 2.4.2006)
„Aristoteles ukázal znamenitě, že někteří lidé se hodí jen pro otroctví. Že od své přirozenosti jsou způsobilí být pouze otroky. Že otroctví je jejich přirozeným, spravedlivým stavem. V tom měl Aristoteles pravdu... Kdo jsou ti lidé, kteří jsou hodni být jen otroky? Řekněme to úplně jasně: každý, kdo se ve své dospělosti dobrovolně rozhodne být komunistou, nezaslouží nic jiného, než být otrokem. Není dobrý na nic jiného, než být otrokem. Otrocká mentalita je jeho přirozeností. Samozřejmě, otrokem nemá být, z důvodu výše uvedeného. Ale jiná otázka je nasnadě: má mít volební právo? A odpovědí je: nikoli, komunisté by v řádu přirozenosti žádné volební právo mít neměli.“ (Mají mít komunisté právo volit? – aneb Životy těch druhých, ePortál, 9.9.2007)
„Od listopadu 89 jsme měli dva presidenty, desítku premiérů a stovku ministrů. Nikdo z nich však nebyl tak odcizen své – naši – společnosti, jako Džamila... Berte její dva návrhy – zavedení zákonného práva homosexuálních párů adoptovat děti, které nejsou jejich; a zákonný zákaz fyzických trestů ze strany rodičů vůči dětem, jež jsou jejich – jako jeden balíček a její legislativní úsilí vám vychází jako akt sociálního inženýrství par excellence... Člověk by měl ve své frustraci sto chutí říci: „Džamilo, když seš tak odcizena naši civilizaci a jejím normám, když je tak nenávidíš, proč si nenajdeš pro své experimenty nějakou jinou civilizaci, lepší, Tvým názorům vstřícnější?“ (Džamilo, ó Džamilo Stehlíková, ePortál, 20.3.2008)
„Domnívám se, že lidé, kteří jsou si plně vědomi toho, že waterboarding by byl v případě teroristů schopen překazit chystané teroristické útoky, a tudíž zachránit nevinné životy, ale přesto by byli proti jeho užití, jsou lidmi mravně defektními. Měli by se stydět!“ (Zachránění skrze waterborading, Týden, 23.5.2008)
