Od 11. do 15. srpna pořádala NAL Antikapitalistický kemp v kempu u přehrady Orlík. Účast mohla být z našeho pohledu lepší, kdy více než polovina členů NAL nemohla přijet kvůli práci, nemoci či povodním. Na mobilizaci se projevilo, že NAL je mladá vznikající organizace. Přesto se nás nakonec sešlo na kempu okolo padesáti. Vedle Čechů zde byli také hosté z Německa – členové organizace RIO a antifašisté z Žitavy.
Uprostřed kempu jsme vztyčili velký stan, ve kterém se konaly debaty, stejně jako na terase místní restaurace. Počasí až na jednu prudkou, ale krátkou průtrž mračen diskusím na čerstvém vzduchu přálo.
Diskutovala se celá škála aktuálních témat – od čistě praktických, přes obecně politická až po filozofická. Dobrý mix, který odráží i charakter NAL, která nechce být skupinou filozofujících akademiků, ale ani čistě aktivistickou organizací.
O čem jsme tedy diskutovali? Zahájili jsme debatami o tom, jak kapitalismus funguje – je důležité pochopit systém, proti kterému vystupujeme; a téma ekologické krize, zaměřené na to, jaké překážky klade kapitalismus řešení palčivých ekologických problémů lidstva i lokálních komunit.
Následovali diskuse o Dělnické straně a krajní pravici, o nebezpečí fašismu a o tom, jak se mu postavit; a o původu ekonomické krize, která je kapitalistickému systému vlastní a vede k obrovskému ničení hodnot i lidských životů.
V diskusi Schwarzenberg a iracionalita politiky jsme diskutovali, jak pravice využívá metod marketingu založených na výzkumech Sigmunda Freuda a dalších pro to, aby lidé postupovali proti svým vlastním zájmům, a samozřejmě o tom, co můžeme dělat proti potlačování racionality současným systémem.
Následoval novinářský rychlokurz, kde jsme především kriticky zhodnotili náš časopis Nová levice a bavili se o zásadách psaní článků. Antikapitalistické hnutí nemá dobře placené profesionální novináře, jako je mají Kalouskové, Nečasové a Schwarzenbergové, proto se musí i z amatérů stát dobří antikapitalističtí novináři. A tento workshop byl prvním krokem k tomuto cíli.
Následovala večeře a povídání členů skupiny Food Not Bombs (Jídlo místo zbraní), kteří večeře připravovali, o jejich aktivitě, která má jasně protiválečný vzkaz, zatímco zároveň zajišťuje stravu pro bezdomovce. Není tedy pouhou charitou, ale jasně se staví proti militarismu současných světovládců. Proto také například v USA často čelí státním represím.
Den jsme zakončili mezinárodní vědomostní týmovou soutěží, kde samozřejmě soutěžily nikoliv „národní“, ale národnostně smíšené týmy.
Pátek jsme zahájili velmi plodnou debatou o odborech. Řešili se otázky, proč je důležité v odborech pracovat, jakou hrají roli ve společnosti, jak zvyšovat odborovou organizovanost, co v odborech prosazovat, jak odbory přeměňovat v akční a demokratické organizace. První plody se dostavily už na místě, když se dvě dosud odborově neorganizované účastnice kempu rozhodly do odborů vstoupit a pracovat v nich. NAL určitě na tuto debatu naváže a během letošního podzimu bude organizovat setkání odborářů a zájemců, kteří sympatizují nebo chtějí spolupracovat s NAL. Připravíme také letáky zaměřené na zvyšování odborové organizovanosti pracujících v Česku.
Další debatu – Poučení z Ne základnám – uvedl Jan Májíček, mluvčí této iniciativy a člen Socialistické solidarity. Zdůraznil zejména to, jak hnutí Ne základnám přispělo nejen k zabránění výstavby radaru, ale i k pádu Topolánkovy vlády. Nikola Čech, řečník za NAL, ocenil práci Ne základnám, zejména vtáhnutí mnoha nových lidí do aktivismu sociálního hnutí, nicméně společenské dopady Ne základnám a zejména její odkaz radikální levici viděl střízlivěji než předřečník. Debata se následně točila zejména kolem toho, zda se antikapitalistům, kteří v hnutí působili, podařilo či naopak nepodařilo prostřednictvím této úspěšné monotematické kampaně posílit antikapitalistické myšlenky ve společnosti a organizovanost pracujících.
Po té skupina jedna aktivistů vyráběla vlajky NAL, zatímco druhá diskutovala téma rasismu, zejména s ohledem na Romy v České republice. Debata se zaměřila na to, proč je rasismus v české společnosti tak zakořeněný, jakou hraje roli pro současný systém, kdy rozděluje pracující a tím oslabuje jejich hnutí, jak se rasismus přenáší z generace na generaci a jak je materiálně zakořeněn v rozdílném postavení „bílých“ a romských pracujících. Jedním ze závěrů bylo, že i v boji proti rasismu vede cesta přes odborové hnutí a že je důležité, aby odbory organizovaly pracující všech národností a etnik a zároveň se výrazně angažovaly v antirasistické výchově.
Diskuse o palestinsko-izraelském konfliktu, který je výrazným mezinárodně politickým tématem, byla velmi zajímavá a probíhala v mírně zjitřelé atmosféře. Točila se zejména kolem možných řešeních konfliktu, čili zda připadá v úvahu dvoustátní řešení či naopak společný světský dvounárodnostní stát.
Večerní mezinárodní diskuse o situaci v Latinské Americe a Chavézově výzvě k vytvoření Páté internacionály bohužel tolik povedená nebyla, zejména když se diskuse stočila k taktice různých nepříliš významných mezinárodních organizací vůči Chavézovu projektu. Nutnost tlumočení mezi třemi jazyky spádu debaty také nepřidala.
Sobotní debaty se naopak velmi povedly. Debata o řecké krizi, jejímu původu a mezinárodnímu kontextu, kterou uvedl Martin Mikula z NAL, ukázala, jakou snůškou lží, polopravd a dezinterpretací nás před volbami zásobovala pravicová média. Debata naopak ukázala, že dluhová krize je všeobecný fenomén současného kapitalismu a dotýká se celé řady zemí. Současná vlna konzervativních vlád v Evropě spíše než řešení problému, představuje jeho neoliberální původ.
Na diskusi o vzdělávacím systému a školném vystoupila socioložka Tereza Stockelová z iniciativy ProAlt s výbornou řečí o nerovnostech ve vzdělávání, bílé knize a vládním programu v oblasti školství. Následovala určitě jedna z nejlepších debat, zaměřená na to, jak chápat vzdělání v současné společnosti a jak bojovat proti neoliberálním vizím, že vzdělání je osobní investice, jejímž jediným cílem je prosazení se na trhu práce. Diskutovalo se také o tom, jak mezi studenty, kteří v posledních volbách ve velké většině podpořili pravici, bojovat proti těmto tendencím, stejně jako proti školnému.
Dalším hostem antikapitalistického kempu byl filozof a člen Socialistického kruhu Michal Hauser, který představil myšlenky trojice levicových myslitelů – Rancière, Badiou a Žižek. Pochopení této filozofické přednášky nebylo z nejsnadnějších, přesto si ji účastníci se zájmem vyslechli. Nejzajímavější mi přišly určitě myšlenky slovinského postmarxisty Slavoje Žižka, který svým peprným a provokativním stylem nutí k zamyšlení.
Po workshopech následovala večerní diskuse o tom, jak má vypadat antikapitalistická organizace, kde se především řešilo, jak se liší od zavedených levicových stran, ale také od čistě aktivistických kampaní. Následná diskuse se poněkud odchýlila od tématu a přelila se k otázce vztahu k volbám a jak využít voleb k šíření antikapitalistického poselství.
Poslední den kempu, ač byl již trochu ve znamení únavy účastníků po náročných nočních aktivitách sociální povahy, promluvil Stanislav Holubec, další host ze Socialistického kruhu, na téma marginalizace marxismu ve společenských vědách. Přes poněkud fádní název této debaty bylo Holubcovo povídání nejen velmi zajímavé, ale často také vtipné, když představil celou škálu strategií pravicových ideologů, jak odstavit marxismus, tak živý na západních univerzitách, na vedlejší kolej.
Následná diskuse o Číně se také povedla. Čína je do značné míry motorem současné globální ekonomiky a její další vývoj je významným faktorem světového dění. V globalizovaném světě je pro levici podstatné chápat, kam Čína kráčí a jaké má její politika a hospodářské výsledky dopady na život lidí po celém světě.
Závěrečná debata v režii Libora Bláhy z NAL se týkala stran současné oficiální levice – tedy ČSSD a KSČM. Věnovala se především jejich rozporuplnému charakteru, kdy na jedné straně hájí současný společenský pořádek, zatímco se na straně druhé opírají o podporu pracujících. Proto je pro budoucí antikapitalistickou politickou stranu důležité, jaký postoj k nim zaujme.
Přestože se nakonec nekonaly úplně všechny plánované debaty, i tak byl program dosti nabitý. Přesto si mnozí účastníci našli čas také na koupání v Orlické přehradě, sportovní střelbu nebo houbami provoněnou procházku v lese. Noci byli ve znamení upevňování vztahů mezi aktivisty a příznivci NAL i našimi hosty a řady užitečných neformálních diskusí.
Kemp určitě nenaplnil potenciál co do počtu účastníků. Nicméně představoval určitě významný krok při vytváření antikapitalistické organizace, která má ambice rozhodným způsobem překročit stín dosud rozštěpené české radikální levice. Dodal mnoha aktivistům novou energii, upevnil a navázal spolupráci s dalšími odpůrci současného kapitalismu, přispěl i k rozvoji politiky NAL v řadě otázek a poskytl i řadu praktických podnětů.
Příští léto NAL určitě kemp zorganizuje znovu, a při soustavné práci, získávání dalších členů a spolupracovníků, bude letošní kemp jen stínem Antikapitalistického kempu 2011. Určitě využijeme zkušenost z kempu k dalším akcím typu diskusních víkendů, které pomohou posunout naše úsilí dopředu.
