V sobotu 3. dubna kolem stovky odpůrců fašismu přišlo narušit předvolební mítink Dělnické strany. Na pořádání akce proti Vandasovu hnědému nebezpečí se ve spolupráci s řadou libereckých antifašistů podílela také liberecká místní skupina Nové antikapitalistické levice.
Místní politici hlavních politických stran vyzývali k ignorování Dělnické strany, tedy fakticky uvolnění prostoru pro šíření jejich rasistických lží. Aktivisté NAL a řada dalších antifašistů z Liberce se pod hlavičkou Liberečáci proti fašismu rozhodli prostor této fašistické straně neposkytnout.
Přestože mobilizace na akci byla, řekněme, poloveřejná, podařilo se shromáždit třikrát více odpůrců DS, než kolik bylo účastníků samotného mítinku DS. Kromě třech plných aut vypravených příznivci NAL z Prahy a z Brna, přijelo liberecké antifašisty podpořit také 15 antifašistů z nedaleké německé Žitavy, převážně z Die Linke a Antifašistické akce.
Třicet minut před začátkem akce jsme se shromáždili v nedalekém parku a těsně po 16 hodině se vypravili na mítink Dělnické strany. V ulici před náměstím Edvarda Beneše jsme byli zastaveni policií, která byla přítomná ve velkém počtu, včetně těžkooděnců.
Policie se „věnovala“ nám, kteří jsme se přišli nenásilnou formou vyjádřit proti fašismu, nikoliv fašistům z Dělnické strany, jejíž politika inspiruje k rasovým pogromům a útokům, jako byl například útok zápalnou lahví na romskou rodinu ve Vítkově.
Po perlustraci všech účastníků a prohledaní tašek a batohů jsme se konečně dostali na hlavní liberecké náměstí. Zde už začínal mítink Dělnické strany. Kolem vozu s amplionem postávalo něco mezi 30 a 35 lidmi – z toho přibližně 10 na první pohled otrkaných nacistů a asi 15 přihlížejících. Dav opticky zvětšoval velký počet novinářů a policistů v civilu.
Nicméně zde byla také desítka Romů, se kterými jsme byli domluveni na společném protestu, a skupinka protestující studentů s transparentem proti homofobii a xenofobii.
Po příchodu jsme rozvinuli protifašistické transparenty (uvidíte ve fotoreportáži, kterou zveřejníme v příštích dnech) a začali skandovat. Projev führera Dělnické strany Vandase byl zcela přehlušen na téměř půl hodiny.
Policie pohrozila zásahem, pokud nepřestaneme skandovat, a po tvrdém vyjednávání svůj požadavek umenšili na vypnutí megafonu. Jelikož jsme si nepřáli konflikt s policií, ustoupili jsme. Nicméně mítinku Dělnické strany to nepomohlo. Za skandování „zvládneme to i bez megafonu“ začalo naše skandování hesel nanovo … s ještě větší intenzitou. Ustali jsme teprve ve chvíli, kdy byla hrozba útoku těžkooděnců bezprostřední.
Nakonec mítink DS v Liberci skončil naprostým fiaskem. Celková délka slyšitelných projevů předáků DS se smrskla na ne více než deset minut. Zájem veřejnosti byl minimální, odpůrců DS se sešlo mnohem více než příznivců či potenciálních příznivců.
To je velký úspěch zejména pokud vezmeme v úvahu, jak se prakticky celé oficiální politické spektrum Liberecka snažilo antifašistický odpor veřejnosti demobilizovat svými výzvami k ignorování mítinku DS.
NAL si naopak myslí, že proti fašismu je třeba vystupovat aktivně. Fašismus není jen jeden z mnoha pravicových politických směrů, fašismus používá při své cestě k moci teroru a násilí – v podstatě metod občanské války. Proto mu musíme sebrat prostor k dalšímu šíření své pogromistické politiky.
NAL děkuje všem libereckým účastníkům a organizátorům akce za dobře odvedenou práci.
Libor Bláha
