Neonacista Aleš Červenka byl vyhozen z práce v Dopravním podniku HMP za to, že jako řidič na tramvajové lince číslo 2 za sklem své kabiny vystavil šálu Dělnické strany.
Odborové organizace Dopravního podniku hl. m. Prahy vyjádřily nesouhlas s okamžitým zrušením jeho pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně. Jeden z odborových předáků se vyjádřil, že „pak by mohl být řidič propuštěn za to vystavení tašky Globus.“
Přestože taška Globus – i přes hrozné zacházení hypermarketů se zaměstnanci – je přeci jen něco jiného než Dělnická strana, jsou tyto obavy odborářů pochopitelné. Všichni víme, jak současné vedení DP usiluje o zlomení odporu zaměstnanců proti outsourcingu a snižování mezd, apod. A odboráři cítí, že každé svévolné propuštění zaměstnance ohrožuje také všechny ostatní.
Podle našich zjištění se velká část zaměstnanců DP právě z těchto důvodů proti propuštění Červenky staví. Zároveň se ale staví také proti Dělnické straně.
Souhlasíme s principem, že odbory či jiná reprezentace pracujících musí dát zaměstnavatelům jasně najevo, že nemůže propouštět, jak si usmyslí.
Jenže je tu ještě jeden problém. Tramvaják Červenka je aktivní neonacista – jinými slovy největší nepřítel pracujících obecně a odborářů zvlášť.
Fašisté nejenže pracující rozdělují svojí rasistickou ideologií, ale přímo usilují o zničení jakéhokoli svobodného organizovaného hnutí pracujících.
Příkladem budiž nedávná událost z Německa, kdy skupina neonacistů přepadla autobus, který vezl odboráře, několik odborářů surově zmlátili a jeden musel být převezen s vážnými zraněními do nemocnice.
Útoky proti odborům a útoky na příznivce levice jsou praxí fašistů již od dob jejich vzniku až po dnešek. Fašismus je tedy reálnou hrozbou pro všechny organizované zaměstnance.
Pokud necháme zaměstnavatele řádit tímto způsobem dál, za chvíli se ocitneme ve fašistické společnosti i bez Dělnické strany.
Na druhou stranu je potřeba v odborech zahájit debatu o fašismu, o jeho nebezpečí pro odborové hnutí a postavení pracujících vůbec. Antifašismus se musí stát nedílnou součástí odborové práce, ať už v oblasti vzdělávání členů (i nečlenů), antifašistické agitace, tak v oblasti přímé akce proti fašistům.
V řadě zemí odbory proti fašismu vystupují a není důvod, proč by měly být výjimkou odbory v zemi, ve které jsme v posledních měsících zaznamenali několik pokusů o pogromy a žhářské útoky na menšiny, od kterých je k přepadávání stávkujících odborářů už jen malý krůček.
