V sobotu 14. ledna vyrazila v časných ranních hodinách z Liberce čtyřčlenná skupinka členů a členek Nové antikapitalistické levice vlakem do německé Žitavy a odtud dále směrem na Berlín. Cílem naší výpravy byla, jako v tuto dobu již tradičně, účast na demonstraci, kterou si radikální levice připomíná smrt význačných německých revolucionářů Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta z rukou německé pravice a sociální demokracie v roce 1919.
Letos to bylo potřetí, kdy se NAL rozhodla na L-L demo vyjet, nicméně řada z nás měla již s účastí na berlínské demonstraci zkušenosti z dob předcházejících vzniku sjednocené antikapitalistické organizace. Tentokrát nás od Žitavy doprovodili dva naši němečtí kamarádi-antifašisté a i díky nim pak dlouhá cesta po vlakových kolejích proběhla rychle a v pohodové atmosféře.
Samozřejmě, návštěvu Berlína se nedalo nespojit s prohlídkou vybraných pamětihodností tohoto tří a půl milionového města. Vedle budovy Říšského sněmu, Braniborské brány a zbytků Berlínské zdi jsme se letos zaměřili na místa spojená se zločiny nacismu a rovněž bojem proti hitlerovskému režimu. Shlédli jsme tak například originálně koncipovaný památník holocaustu z roku 2005, sovětský válečný memoriál padlým rudoarmějcům nacházející se ve středu města, plastiku připomínající Georga Elsera, atentátníka (bohužel neúspěšného) na Hitlera z roku 1939, expozici instalovanou v prostorách bývalých sklepení budovy gestapa a další pozoruhodná místa.
Touto cestou po zajímavostech jsme se zároveň přesunuli do legendární berlínské čtvrti Kreuzberg – čtvrti levicových klubů, squatů, místa prvomájových militantních demonstrací a pulsujícího života multikulturní komunity imigrantů, studentů a bohémů. Jako již zkušeným cestovatelům nám nečinilo problém vystát si dlouhou frontu u stánku s Mustafovým kebabem. Věděli jsme, že počkat si na tento levný a přitom báječně chutnající döner (oproti českým plný výborných smažených brambor a zeleniny), se opravdu vyplatí. Poměrně vymrzlí jsme pak zapadli do blízké hospody a „klopili jsme“.
Náš program pokračoval i večer, kdy se v klubu Raw Tempel konala tradiční Luxemburg-Liebknecht Party, která každý rok přiláká stovky mladých lidí. Pořadatelské skupiny Antifašistická levice Berlín (ALB), Antifašistická revoluční akce Berlín (ARAB) a Socialistická německá dělnická mládež (SDAJ) připravily program složený z antifašistické a radikálně levicové hudby, vtipných pódiových scének, promítání záznamů policejního násilí vůči demonstrantům nebo naopak odporu proti němu, tomboly a další zábavy. Párty skončila až hluboko po půlnoci.
Na místo začátku L-L demonstrace u Frankfurter Tor jsme druhého dne dorazili právě ve chvíli, kdy se mohutný zástup deseti tisíc účastníků vydal pochodem směrem ke hřbitovu v Lichtenbergu. Jako již tradičně, akce spojila různé složky německé radikální levice od maoistů a trockistů přes mladé odboráře a kulturní socialisty po autonomní antifašisty a odpůrce militarismu či atomové energie. Hojně přítomní byli též aktivisté za národní práva Basků, Palestinců a Kurdů a různí zástupci zahraniční levice.
Fakt, že nemalá část účastníků oslavovala Stalina a Mao-Ce-Tunga, přiměl skupinu asi tuctu mladých lidí k protestu, kdy na svém transparentu zobrazili Luxemburgovou a Liebknechta se zavázanýma očima a pod tím umístili slogan: „Ne, ne, tohle není komunismus!“ Od části demonstrantů se dočkali souhlasného přikyvování, naopak jiní reagovali ostře a ve výsledku nakonec transparent skončil roztrhaný na cáry v rukou rozezlených maoistů.
Během pochodu se k nám přiklonil jeden mladý člen Die Linke a ptal se nás na naši vlajku, která vychází ze symboliky používané francouzskou Novou antikapitalistickou stranou (NPA). Z prvotní zvídavosti se nakonec vyklubal půlhodinový rozhovor, během něhož jsme probrali mnohé z politické situace v Německu, Česku i ve Francii. Socialista Carsten si nám mimo jiné stěžoval na pravičáctví berlínské Die Linke a na její neoliberální politiku v zemské koaliční vládě se sociální demokracií (privatizace bytů, škrty v dotacích na sociální práci, snížení mezd veřejných zaměstnanců apod.)
Jako jedno z mála pozitiv uplynulých deseti let uvedl fakt, že právě Luxemburg-Liebknecht demonstrace probíhá již mnohem klidněji než v minulosti, bez zbytečných provokací a dokonce i útoků ze strany policie. Coby pravidelný účastník demonstrací od roku 2006 jsem mu dal zapravdu – pamatuji si jak nám tehdy policie prohlížela batohy a v jak mohutném počtu „asistovala“ po stranách průvodu, zatímco loni i letos se na demonstraci prakticky žádný ACAB nevyskytoval.
V jiných probíraných otázkách, zejména v důvodech loňské stagnace NPA, které Carsten vidí v jejím odmítnutí úzké spolupráce s reformistickou levicí (Levicová strana, PCF), jsme se neshodli. I tak byla ovšem debata příjemným zpestřením pochodu, jehož trasu měla většina z nás již dobře v botách.
U pohřebiště v Lichtenbergu s památníkem Luxemburgové, Liebknechta a dalších předáků německého dělnického hnutí jsme si udělali pár fotografií a koupili několik suvenýrů z nepřeberné nabídky odznaků, nášivek, CDček, triček, vlajek, časopisů a knih, které zde německá radikální levice nabízela.
A pak už následovala cesta domů, která se díky navázané úzké spolupráci naší liberecké místní skupiny se žitavskými antifašisty a antikapitalisty odehrála v autobusu vypraveném saskými členy Die Linke.
Když jsme se s nimi v dobré náladě v Žitavě loučili, neslibovali jsme si tentokrát, že se zase za rok v Berlíně zase uvidíme. Ačkoliv nepochybujeme o tom, že se tak stane a NAL na L-L demo 2013 nebude chybět, naše společné setkání s německými přáteli se odehraje již dříve, za měsíc, a nebude to v Berlíně ale v Drážďanech. A náš společný slib zněl, že nacisti ani letos neprojdou!
Nikola Čech
Reportáž z účasti NAL na L-L demo 2011: http://www.antikapitalista.cz/lll-demo-2011
Reportáž z účasti NAL na L-L demo 2010: http://www.antikapitalista.cz/nal-berlin
Kdo byli Liebknecht a Luxemburgová?: http://www.antikapitalista.cz/rosa-karl
