Reformu vysokého školství, kterou připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, odmítá 20 z 26 veřejných vysokých škol. Tyto školy se plánují obrátit na vládu, protože ministerstvo v předloze zákona ignorovalo jejich připomínky. Předsedové akademických senátů také vyzvali k protestním akcím.
Podle ministra školství Josefa Dobeše je prý Zákon o vysokých školách z roku 1998 překonán, a je tudíž potřeba vytvořit zákon zcela nový. Návrh věcného záměru zákona o vysokých školách, který vysoké školy připomínkovaly, obsahuje velké množství kontroverzních bodů. Rada vysokých škol (RVŠ) ve svých připomínkách např. varuje před oslabováním pozice samosprávných orgánů, navrhuje, aby rektor byl jmenován prezidentem na návrh akademického senátu (oproti výběrovému řízení, které navrhuje ministerstvo), zmiňuje nebezpečí nižšího zastoupení studentů v akademickém senátu, které by ohrozilo prvek samosprávnosti a upozorňuje na nedopracování Zákona o finanční pomoci studentům, bez kterého nelze projednávat otázku školného.
K těmto připomínkám se připojila i Studentská komora RVŠ a ve svém usnesení uvádí, že školné ohrožuje samotou podstatu vysokého vzdělávání, protože místo partnerského vztahu mezi studujícími a vyučujícími nastoluje vztah klientů a poskytovatelů placených služeb. Dalším problémem je podle Studentské komory také to, že ministerstvo nepředložilo analýzu dopadů opatření na studenty, jejich rodiny, vysoké školy či veřejné rozpočty.
Dle zástupců akademické obce ministerstvo zcela pominulo 11 zásadních připomínek. Mezi neproblematičtější části návrhu patří především zavedení školného, omezení počtu studentů v akademických senátech či vázání platnosti titulů „profesor“ a „docent“ na konkrétní školu, což ruší jejich celostátní platnost. Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl v rozhovoru pro server Ukáčko.cz uvádí, že vysoké školy v jednání s ministerstvem dospěly k určitým konsenzům, ovšem často pouze za cenu nekonkrétnosti, přičemž začátkem podzimu tyto konzultace skončily. Některé vyjednané body pak v návrhu zákona vůbec nejsou, nebo jsou tam dokonce teze naprosto opačné.
MŠMT se proti námitkám předsedů akademických senátů ohrazuje a ve vyjádření zveřejněném na stránkách ministerstva uvádí, že Věcný záměr zákona o vysokých školách byl s vysokými školami intenzivně konzultován, připomínky Rady vysokých škol i České konference rektorů byly prý zváženy a často také akceptovány. Ovšem dle ministerstva nebylo možné akceptovat vše, přičemž neakceptovatelné požadavky nemohou být předmětem rozporu (nebude o nich rozhodovat vláda). Vyjádření ministerstva dále obsahuje tvrzení, že protestující vysoké školy vyjadřují své partikulární zájmy, které chtějí prosazovat prostřednictvím nátlakových akcí (petic, stávek, demonstrací), zatímco zákony mají být přijímány parlamentem, který je schvaluje v souladu s vůlí občanů ve volbách.
Z tohoto vyjádření je tedy patrné, že ministerstvo školství žádné skutečné diskuse nepřipouští. O všech zásadních změnách bylo předem rozhodnuto a konzultace sloužily pouze jako prázdné gesto. Snaha uhájit nezávislost vysokých škol, zamezovat propojování vzdělání a byznysu či kritizovat školné, které bude mít za následek znepřístupnění vysokoškolského vzdělání nebo mnohaleté zadlužení absolventů, je označena za „partikulární zájem“. Naproti tomu demontáž bezplatného veřejného školství je pak patrně veřejný zájem, který pramení z „vůle občanů ve volbách“. Všeobecná nespokojenost obyvatelstva s reformami (nejen tou vysokoškolskou) pak ministerstvo zjevně nikterak nezajímá.
Na tuto aroganci nebylo možné odpovědět jinak, než oněmi „nátlakovými akcemi“. 19. ledna se na shromáždění více než tisíce členů akademické obce Univerzity Karlovy v budově Právnické fakulty schválila rezoluce odmítající Dobešem připravené zákony a opět vyzývající studenty, výzkumníky i pedagogy vysokých škol k legitimním formám protestů. Rezoluce hlásá potřebu „Bránit všemi silami akademické svobody“, což „je morální povinností každého člena akademické obce“. Po shromáždění proběhl pochod více než čtyř set účastníků k sídlu vlády. Při pochodu se v souvislosti s Dobešovou reakcí, kdy si pozval rektora UK takříkajíc na kobereček, mimo jiné sborově skandovalo: „rektora nedáme!“
Tato akce byla doufejme první vlaštovkou masivního odporu studentů i zaměstnanců akademické sféry proti neoliberálnímu útoku na veřejné školství podle scénáře tzv. Boloňského procesu. Avšak nejen studenti, ale také pracující a celá neprivilegovaná část veřejnosti musí vyjít do ulic a smést dnešní vládní garnituru dříve, než se z vysokých škol stanou pobočky firem a mladým lidem přibudou k hypotékám půjčky na vzdělání, které za současné situace často stejně k lepším pracovním vyhlídkám nepřispějí.
Soňa Škodová a Nikola Čech
