Kodaňský summit o klimatu se měl stát „velkým skokem“ vpřed v boji proti klimatickým změnám. Když před dvěma lety zkolabovaly rozhovory na Bali a USA se odmítly zavázat
k jakémukoli snižování emisí, byl kodaňský summit vyzdvihován jako místo, kde bude uzavřena dohoda nahrazující Kjótské protokoly, jejichž platnost vyprší v roce 2012.

Poslední listopadovou sobotu se členové a členky Nové antikapitalistické levice (NAL) sešli v Praze na své druhé konferenci. Ta měla za úkol probrat agendu, na níž se během naší první, říjnové konference z časových důvodů nedostalo.

Jedním z nejsilnějších bodů Obamovy agendy „Změny, v kterou můžeme věřit“, byl bezesporu slib reformy amerického zdravotnictví, zejména systému zdravotního pojištění.

17. listopadu 1989, 20:15: na Národní třídě neprodyšně uzavřeno mezi dva kordony těžkooděnců přibližně 10 000 účastníků pokojné studentské demonstrace. Následně byli vyzváni k rozchodu, přičemž policisté vytvořili únikové uličky a každého, kdo jimi procházel, sadisticky mlátili obušky. Toto trvalo více než hodinu. 568 zraněných, z toho 180 s možnostmi trvalých následků.

Asociální kroky Topolánkovy vlády následované ekonomickou krizí a ještě horší, úřednickou vládou byly živou půdou pro rozvoj fašistických hnutí. Především koncem minulého roku
a v první polovině roku 2009 jsme zažili hrozivý nárůst a radikalizaci neonacistů vedených „Dělnickou“ stranou.

17. listopad, výročí dvou významných událostí českých dějin, byl letos režimem zaranžován do podoby rádoby-masového ohlušujícího spektáklu nekriticky oslavujícího novou dobu.
Široce medializované vzpomínky zavedených disidentů a pak, zcela na okraji, pár poznámek o dělnících z ČKD (kterým se režim odvděčil tak, že za deset let jim zbyly už jen oči pro pláč) a generální stávce pracujících; koncerty „hvězd“ i hvězdiček, které si nedostatek talentu kompenzují „správnou“ politickou orientací svých textů kopajících do levice; běhání za banánem – symbol úplné mentální vyprahlosti nové doby. A do toho ještě ty zlobivé děti Systému z Dělnické strany…

Je to už více než rok, co udeřila hospodářská krize – nejhlubší od krize 30. let. „Na krizi nemají doplatit ti, kdo ji nezpůsobili…,“ slýchali jsme z úst mnohých levicových politiků celý rok. Ti pravicoví k tomu dodávali, že krizi nezpůsobil nikdo – mají krizi za přírodní úkaz, takové nešťastné zemětřesení.

Na konci letošního roku zažíváme na ČR nebývalé množství pokusů pracujících vydobýt si proti vůli zaměstnavatelů lepší pracovní podmínky nebo alespoň zachovat ty staré, které jsou zhoršovány pod záminkou úsporných opatření v rámci krize. I zaměstnancům nošovické automobilky Hyundai došla trpělivost se špatným zacházením a svou spontánně zorganizovanou stávkou rozvířili vody českého průmyslu.

Jedním ze společných rysů předválečné české radikální levice, obrodného hnutí v Československu na jaře 1968, stejně jako radikální levice po roce 1989 je provázanost k hnutí pracujících a k levicové scéně u našeho největšího souseda, tj. v Německu.

Je to již mnoho let stará tradice, že druhý lednový víkend resp. druhá lednová neděle patří v hlavním městě Německa, Berlíně demonstraci a pochodu na uctění památky Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové. Z jakého důvodu tato tradice vznikla a co reprezentuje?

Když 22. října rakouští studenti obsadili posluchárnu Audimax na vídeňské univerzitě, málokdo tušil, jakou to bude mít odezvu. Během následujícího týdne se okupacemi připojili vysokoškoláci na dalších sedmi rakouských univerzitách.

Přesto není rozpočet výhrou českých občanů – je jen dalším tragikomickým pokračováním frašky s názvem kapitalistické hospodaření a dalším důkazem neschopnosti našich politiků najít lék na současnou krizi.

Režie naší akce byla vcelku velmi prostá. Vytáhli jsme pár papírových a kartonových transparentů se slogany a hesly jako „Bém a jeho Blanka nechali nám manka“, „Méně korupce, více polévky“, „Byty a práci místo almužny“, „STOP: out-sourcingu, propouštění, turniketům, machinacím pana Béma“ a některými dalšími.

Již v prosinci Vám přinášíme lednové číslo časopisu naší organizace. Hlavními tématy jsou tentokrát stávková pohotovost zaměstnanců pražského Dopravního podniku a úsporný rozpočet, který nám "nestranná" vláda nachystala pro rok 2010. Jako nová organizace jsme pochopitelně nemohli opomenout proces našeho vznikání ani programovou platformu. Nebudete ovšem ochuzeni ani o řadu dalších článků jak z dění v České republice, tak v zahraničí.

Stahovat můžete ve formátu PDF