V polovině ledna postihla karibský stát Haiti katastrofa. Nejsilnější zemětřesení za posledních 200 let o síle 7 stupňů Richterovy stupnice propuklo nedaleko dvoumilionového hlavního města Port-au-Prince. Zcela zničeny byly tisíce domů, hotely i nemocnice. V ruinách skončily také budovy parlamentu, prezidentského paláce a hlavního stanu mise OSN.
Zemětřesení smetlo velké množství chatrných chýší roztroušených v kopcích kolem hlavního města. Uvádí se, že otřesy a následná situace si vyžádaly na 200 tisíc obětí. Město zaplnily davy lidí bez střechy nad hlavou, zhotovující si „stany“ z chatrných plastových krytů natažených na tyčích. Miliony lidí jsou bez přístřeší, osvětlení, energie, jídla a vody.
Vlády USA, Francie a dalších západních zemí si v reakci na toto neštěstí vytýčily jako hlavní úkol zabránit „rabování“ místních lidí a udržení pořádku. Ne pomoc, ale především vyslání ozbrojených složek. Mandát amerických jednotek nebyl, na rozdíl od jiných států, ani označen jako humanitární. První vlna těchto „pomocníků“ přišla po zuby ozbrojena – představovala 3500 amerických vojáků, 2200 mariňáků a pouze 300 zdravotnických pracovníků. Později se počet vojáků z USA vyšplhal na 10 tisíc.
Sdělovací prostředky se ale předháněly v upozorňování na to, jakou pomoc USA a spol. Haiti poskytují. Zcela opomíjely práci na 300 kubánských lékařů, tedy ze země s nesrovnatelně nižšími prostředky než mají USA, nebo okamžitou pomoc Venezuely, také postižené zemětřesením. Další zajímavé srovnání nabízí třeba 800 pracovníků vyslaných na Haiti organizací Lékaři bez hranic, jak se zdá jedné z mála těch poctivějších nevládních organizací.
Dalším nám vnucovaným mýtem je, že obrovskou ztrátu lidských životů má na svědomí v první řadě přírodní katastrofa. Na následky zemětřesení o zcela stejné síle, které před 21 lety zasáhlo severní Kalifornii včetně San Francisca, zemřelo 63 lidí, ne 200 tisíc.
Americká pomoc zemětřesením zasaženému Haiti se spíše podobá nelidsky pomalé humanitární pomoci městu New Orleans, v roce 2005 zdevastovaném hurikánem Katrina. I zde totiž šlo převážně pouze o ty chudé, černé obyvatele, kteří jsou pro kapitalisty a jejich poskoky občany druhé kategorie.
Prvním důvodem tak obrovského počtu obětí je nekvalitní výstavba haitských budov a neexistence stavebních předpisů. Stavby nebyly nijak ochráněny (použití škvárových tvárnic bez kovové zpevňující armatury) před seizmickou aktivitou. Zemětřesení se přitom, kvůli dotyku dvou zemských desek v této oblasti, předpokládalo. A podle geologů je velice pravděpodobné, že k němu dojde i v budoucnosti.
Média mají tu drzost obviňovat Haiťany, že si za situaci mohou sami. Uznávají, že následky zemětřesení zhoršila chudoba, která je prý výsledkem špatné vlády a korupce. Ale „vláda“ nebyla v jejich vlastních rukou po mnoho let a není ani dnes. Haiti je nezávislým státem jen formálně, fakticky je ekonomicky a v současnosti i politicky pod nadvládou států, které zde hájí „své“ regionální zájmy. A právě tyto státy v minulosti Haiti zcela zdecimovaly.
Příznačně pojmenovaný ostrov Hispaňola (Malé Španělsko) původně kolonizovalo Španělsko, kterému se podařilo v 16. století úplně vyvraždit původní indiánské obyvatelstvo, odhadované na 8 milionů. Pro koloniální práci na plantážích byla ale zapotřebí pracovní síla.
Tak se začali dovážet černošští otroci z Afriky. Do kolonizace se zanedlouho oficiálně zapojila i Francie, která také obchodovala s otroky a které z koloniálních praktik na Haiti plynuly značné příjmy.
V zemi ale později propukla povstání a v roce 1804 (oproti jiným koloniím celkem brzy) byla vyhlášena nezávislost. To se ale státům s mocenskými ambicemi nehodilo do krámu. Mladá republika osvobozených otroků mohla být rozbuškou v dalších francouzských koloniích nebo zažehnout boj černochů v USA. Na novou nezávislou republiku bylo Spojenými státy a Francií vyhlášeno embargo.
Haiti bylo navíc donuceno platit Francii reparace. Krom toho, že samy o sobě byly nesmyslné, pochybná byla i jejich konstrukce vycházející z nadhodnocené účetní hodnoty Haiti. Uvádí se, že Haiti na nich odvedlo 70% svého tehdejšího HDP, v ekonomicky slabších letech si na ně dokonce muselo půjčovat. Kde? Ve francouzských a amerických bankách. I USA si přišli na své, kdy většina peněz procházela přes bankovní účty ve Spojených státech.
V dalších letech to šlo podle známých scénářů zahraniční politiky USA. Okupace Haiti v letech 1915-1934 k vynucení si splátek poskytnutých úvěrů, od roku 1957 do roku 1986 podpora klanu Duvalierů, terorizujícího bezbranné obyvatelstvo a vyčerpávajícího zbytky přírodního bohatství, jako nárazníku proti šířícímu se „komunismu“ a vůbec opory svých mocenských zájmů v této oblasti.
Pomocí neoliberálního konceptu tzv. volného trhu byl na Haiti podkopán průmysl i zemědělství. V původně potravinově soběstačném státu byla pomocí dovážených subvencovaných potravin z USA zlikvidována domácí zemědělská produkce.
V roce 1990 byl do čela státu zvolen radikálně populistický kněz Jean-Bertrand Aristide. Jeho hnutí LAVALAS bylo mezi chudým obyvatelstvem velmi populární díky navrhovaným sociálním a pozemkovým reformám. To USA nenechaly bez odezvy. S pomocí produvalierských hrdlořezů na základě tajné dohody mezi CIA a americkým prezidentem Georgem Bushem starším zajistily Aristidovo svržení.
V roce 1994 ho sice americký prezident Clinton (po té, co tiše podporoval masakr tisíců chudých černochů) nechal opět dosadit do čela země pod podmínkou tvrdých ekonomických opatření (Haiťany přezdívaných „plán smrti“) diktovaných MMF a jdoucích na ruku vykořisťovatelským nadnárodním společnostem a škrtům v sociální oblasti.
V roce 2004 byl ve svém druhém volebním období Aristide – jak překvapivé – opět svržen stejnými silami za podpory USA, Francie a Kanady a unesen do Afriky. Následovalo další vraždění tisíců lidí a znásilňování desetitisíců žen a dívek.
V roce 2006 byl jako prezident zvolen bývalý Aristidův přívrženec René Préval, osočovaný z korupce a kolaborace s pučistickými silami. Hnutí LAVALAS nebylo dosud uznáno jako legitimní a populární Aristide je za podpory USA stále v exilu. Kde je Obamou proklamovaná změna a jeho heslo „yes, we can“?
Často byla v případě Haiti médii zmiňována korupce. Jeden haitský vtip na to odpovídá dosti výstižně: Když si haitský ministr z peněz na pomoc přivlastní 15%, říká se tomu korupce, když si nevládní nebo humanitární organizace vezme 50%, říká se tomu režijní náklady. Ne nedarmo místní lidé častují zahraniční nevládní organizace nelichotivými označeními. Mnoho z nich se na pomoci obohacuje a používá utlačovatelské praktiky.
Jedna americká náboženská společnost poslala jako pomoc lidem zemětřesením zdevastované nejchudší země západní polokoule množství akustických Biblí, které budou ohlupovat zbídačené obyvatelstvo.
Svoji polívčičku si na katastrofě přihřáli i čeští rasisté. Ti pomocí mystifikace v podobě slibu na odeslání finanční pomoci shromáždili do facebookové skupiny více než 130 tisíc členů a pak zde zveřejnili ostře rasistický text útočící na černochy a vyzývající k neposkytování pomoci Haiti.
Jak směšně působí nynější pomoc Haiti ze strany USA a dalších mocností v souvislosti s jeho pohnutou historií, desítky let diktovanou z Washingtonu a vedoucích míst americké Republikánské strany. Nejdřív ze země vycucat přírodní a lidské zdroje, zničit její ekonomiku, zdecimovat nezávislou správu země a infrastrukturu a pak s velkým povykem poskytnout „pomoc“. Tak se dnes dělá imperialistická politika.
Na závěr pár statistik. V letech 1975 až 1998 spadlo haitský HDP na hlavu z 500 na 370 dolarů. 60% až 80% obyvatel Haiti žije v absolutní chudobě, jen 40% lidí má přístup k základní zdravotní péči, nezaměstnanost činí 75%, pouze 20% Haiťanů umí číst a psát, tři čtvrtiny z 9 mil. obyvatel žije za méně než 2 dolary na den a polovina obyvatelstva nemá přístup k čisté pitné vodě. Na Haiti je také největší úmrtnost matek a novorozenců na západní polokouli. Naproti tomu žije pod ochranou OSN (de facto USA) úzká bohatá elita, z níž mnozí jsou opravdoví milionáři, v přepychu na předměstí Pétonville. Ti za nadiktované kruté ekonomické podmínky, reparace a dluhy platit nebudou.
Haiti nutně potřebuje opravdovou pomoc. Je třeba množství záchranných týmů s nejmodernějším vybavením, namísto pochybných na neštěstí lidí se obohacujících a netransparentních nevládních organizací. Všechny dluhy a vnucené reparace Haiti musí být bez dalších podmínek odepsány.
Vojenské složky mocností nemají na Haiti co dělat a musí být staženy. Bezpodmínečně musí být zvrácena dosavadní mocenská politika Spojených států vůči Haiti.
Haitští chudí taktéž potřebují naši podporu v boji proti následkům zemětřesení, stejně jako v boji proti těm, kdo Haiti ruinovali po desetiletí.
Daniel Zamrazil
