Kdo může za řeckou krizi?

Rozhovor s ekonomkou Ing. Ilonou Švihlíkovou Ph.D. o tom, že řeckou krizi zdaleka nezpůsobili jen sami Řekové…

Dobrý den Ilono. Děkujeme, že jste si našla čas na rozhovor. Klíčovým celoevropským tématem se v uplynulých týdnech stalo Řecko a jeho neúnosná ekonomická situace. Co tuto krizi vlastně způsobilo?

Důvodem řecké ekonomické krize je souběh hned několika negativních faktorů. Nejvíce se dozvíme při komplexním pohledu na delší časovou řadu struktury řeckých státních výdajů a příjmů. Výdaje jsou vysoké, to je pravda, ale vzhledem ke struktuře řecké ekonomiky tam plní stát roli zaměstnavatele poslední záchrany. Pokud by v Řecku nepracovalo tolik lidí ve státní sféře, byly by zkrátka nezaměstnaní, protože soukromý sektor nedokáže vytvořit dostatek pracovních míst. Přitom i tak už má země nezaměstnanost přes 10%.

Dále je obrovskou nevýhodou, že Řecko leží na geografické periférii Evropy. Je tam spousta malých ostrůvků a špatná infrastruktura, což zkrátka z praktických důvodů ztěžuje řízení státu, čímž je i limitován efektivní výběr daní. Není tam prakticky žádný významný průmysl, naopak je země závislá na zemědělství a především na cestovním ruchu. V zemi je obrovský šedý sektor ekonomiky, uvádí se až 30-40%. Bohužel struktura řecké ekonomiky po tom přímo volá - drobní živnostníci a hoteliéři si rádi přilepší na úkor státu a na rozdíl od velkého průmyslu se to nedá účinně kontrolovat. Rozpočet tak přichází o obrovské prostředky.

V médiích jsme neustále bombardováni tvrzením, že za krizi si můžou sami „líní Řekové“, kteří si žili nad poměry, protože si neumí spravovat své finance.

Je jasné, že šestnácté platy a různé absurdní příplatky (za včasný příchod do práce) jsou nesmyslné a zbytečně zvyšují státní výdaje, to je pravda. Ale v tisku i jinde zaznívají tyto argumenty nejčastěji z ideologických důvodů. Je to voda na mlýn ODS a TOP09, které obzvláště teď před volbami můžou strašit voliče státním bankrotem nebo napodobením Řecka, pokud ve volbách zvítězí levice. Už se ale nezmiňují další vlivy.

Země takzvané skupiny PIGS (Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko) mají různé problémy z různých důvodů, ale všechny je například spojuje, že mají velmi nízké daně. Řecko v minulosti na doporučení ekonomických „expertů“ snižovalo přímé daně velkým firmám. V ekonomii se tomu říká „Race to the bottom“ – závod na dno. Právě země PIGS spolu s Litvou, Lotyšskem nebo Irskem totiž lákali zahraniční investice razantním snižováním daní. Dělaly neoliberální reformy podle příruček, ale dnes se diví, že nemají peníze. Naproti tomu severské země se štědrým sociálním systémem a velmi vysokou daňovou kvótou krize tolik nepoznamenala. Zjevně tedy neplatí, že krizi vyvolává štědrý sociální systém.

Zatímco v médiích je Evropa obětí líných a rozhazovačných Řeků, Řekové sami sebe vnímají jako oběť spekulací mezinárodního kapitálu a diktátu EU. Už jsme zmínili tlak na snižování daní. Jaké další vlivy zvenku způsobily řeckou krizi?

Tak předně se musí říct, že už od roku 1981, kdy Řecko vstoupilo do Evropské unie, tehdy EHS, se vědělo, že Řecko na tom ekonomicky nikdy nebude skvěle. Jde mimochodem o jediný příklad, kdy samostatně přistoupila jen jedna země. Bylo to politické rozhodnutí, otázka prestiže pro obě strany. Stejně jako členství Řecka v Evropské měnové unii. Řecko manipulovalo statistiky, ale hlavní problém je, že své statistiky (zejména kvůli přechodu na euro) upravoval tehdy každý. Všichni věděli, že si Řecko vymýšlí, ale protože měli sami máslo na hlavě, na nesrovnalosti se báli upozornit.

Mimochodem zajímavou roli v tom sehrála zejména americká finanční skupina Goldman Sachs. Poskytovala řecké vládě poradenství a učila ji „kreativnímu“ účetnictví ve velkém. Goldman Sachs je průkopník tzv. finančních derivátů, včetně např. CDS (Credit Default Swap), které jsou podobné spíše loterii. V roce 2002 poskytl Goldman Sachs řecké vládě 1 miliardu dolarů prostřednictvím transakce nazývané cross-currency swap (křížová měnová výměna). Tím vláda získá prostředky, které se ale účetně neobjeví v dluzích. Podobné věci dělají i ostatní země. I německá kancléřka Merkelová, což rozhodně není levicová politička, vyzvala k regulaci a omezení různých derivátů a podobných finančních machinací.

To jsem zaregistroval, že se nyní na celoevropské úrovni opět mluví o nutnosti omezovat podobné finanční nástroje. Jaká je podle tebe motivace vrcholných evropských politiků?

Pragmatická. Sarkozy a Merkelová chtějí mít co největší kontrolu nad svými státy, ale zjišťují, že je to v současném systému čím dál obtížnější. Merkelová tak třeba začala v rámci summitů G20 tlačit na regulaci ratingových agentur, na zákaz spekulativních hedgeových fondů a mluvila o nestydatosti, s jakou bankovní instituce, mnohdy zachráněné ze státních peněz, spekulují s ekonomiky celých států. Politikům nejde ani tak o ideály demokracie a svobody, ale nechtějí ztratit kontrolu nad svými státy a svou moc.

Jako roli v řecké krizi hraje společná evropská měna? Třeba podle prezidenta Klause může za tuto krizi právě euro.

No, svým způsobem má vlastně trochu pravdu. Jsem třeba přesvědčena, že Řecko by na tom bylo lépe s drachmou. Převážila ale politická prestiž nad zdravým rozumem. Řecko neodpovídá modelu ostatních ekonomik eurozóny. Taky si špatně stanovili už konverzní kurz drachmy, což podvázalo jejich nekonkurenceschopnost. Navíc nedocházelo v Evropské měnové unii k dostatečné fiskální redistribuci.

Měnovou unií bylo svým způsobem i Československo. Společnou měnu jsme udrželi jen díky transferům kapitálu z bohatšího Česka na chudší Slovensko. Tehdy lidé taky nadávali. Podobně dnes nadávají Němci na Řecko. Ale jinak to v měnové unii nejde. Podle mě tedy bylo chybou, že Řecko do EMU vůbec vstoupilo. Vzdali se vlastní měny a kurzu, jednoho ze základních nástrojů řízení ekonomiky. Nekonkurenceschopná ekonomika musí devalvovat. A to teď Řecko nemůže.

Že členství v EMU přispělo k řeckým problémům je ale opět chyba nejen Řecka. Politika EMU je nastavená pro nejsilnější hráče, zejména Německo. Za to, že teď musí platit řecký dluh, si Německo může částečně samo. Po zavedení eura tlačilo dolů mzdy, aby zůstali konkurenceschopným světovým exportérem. Příjmy nižších a středních tříd zde v uplynulých letech v podstatě klesaly nebo stagnovaly. Německá ekonomika jako celek roste jen díky růstu exportu, domácí spotřeba stagnuje. Díky tomu mají sice vysoké obchodní přebytky, ale stabilitě Evropy to rozhodně neprospívá. Takové hospodářské politice se v ekonomii doslova říká „Beggar thy neighbour“ - ožebrač svého souseda.

To by opět napovídalo, že Řecko je spíše oběť krize, než její původce.

Přesně tak. Není to krize Řecka, je to krize současného finančního systému evropské měnové unie. Sjednotila se měna, ale ne hospodářská politika. Fiskální redistribuce v EU absentovala. Dnes se musí dát Řecku přes 100 miliard eur, protože se to roky nechávalo vědomě vyhnívat.

Co plyne z této krize pro Českou republiku? Mluví se například o mnohaletém odkladu přijetí eura.

My máme výhodu, že jsme geograficky u hospodářského centra EU a máme jinou strukturu ekonomiky, takže nás stejné potíže myslím nečekají. Plyne z toho ale ponaučení, že je důležité optimálně nastavit přístupový kurz k euru. A taky že o přijetí nebo nepřijetí eura musí rozhodovat racionální ekonomická kalkulace.

Jaký očekáváš vývoj pro další země? Už jsme zde zmínili tzv. PIGS, tedy čtveřici nejohroženějších zemích. Po Řecku se nejvíc mluví o Portugalsku.

Portugalsko je taky chudší země na periférii Evropy, závislá na rybolovu a cestovním ruchu, takže podmínky pro nástup krize jsou podobné jako v Řecku. Ostatně ratingové hodnocení jim už snížili. Jeden obrovský rozdíl oproti Řecku tam ale je. V Portugalsku jsou enormně zadlužené firmy a domácnosti, ne už tolik centrální vláda.

Popravdě řečeno dobře na tom není třeba taková Velká Británie. Vlastně teď zažívá ekonomicky dost špatné časy. Do velké míry se de-industrializovala a spoléhá na finanční kapitál. Má určitou výhodu, že může případně devalvovat libru (což se ostatně z dlouhodobého hlediska děje), ale obnáší to i rizika, protože je libra snadnějším cílem spekulací a na rozdíl od eura ji nepomůžou stabilizovat ostatní země. Možná jedině MMF, ale pomoc od MMF je kolikrát pro zemi daleko horší, než když žádnou pomoc nedostane.

Jak ze současné situace ven? Bude pomoc Řecku dostatečná? A dá se zabránit tomu, aby se totéž neopakovalo i v dalších zemích?

Prvním krokem pro Řecko je ta půjčka. Ta je beznadějně nevratná, to si přiznejme. Tu půjčku Řecko nikdo nesplatí, to myslím ostatní v Evropě vědí. Druhým krokem jsou reformy. Vždycky se mluví jen o škrtech v sociální oblasti, ale to často dostane zemi do recese, nemluvě o sociálních dopadech. Musí se snažit i zvyšovat příjmy, protože jak se říká: „kde nic není, ani smrt nebere“. A v řeckém rozpočtu toho věru moc není. Pomohli by třeba přímé investice do rozvoje průmyslové kapacity.

Nynější reakce Evropy a vytváření záchranných balíčků ale nejsou trvalým řešením, to je pouhá defenziva, naše obrana v situaci, která zrála delší dobu. Je dokonce možné, že Řecko je jakýmsi testem pro spekulanty a kapitálovou sféru, která si zkouší, kam až může zajít ve snaze zbavit národní stát zbytku ekonomické moci a udělat z něj jen bezpečnostně-policejní orgán, který bude dohlížet na jejich ekonomické zájmy. S tím se musí něco udělat. Pokud se totiž nezmění ekonomický systém, bude se situace určitě opakovat i v jiných zemích a bude nás to stát obrovské částky z veřejných peněz, zatímco různé finanční skupiny na tom nehorentně vydělávají. Pěkně podle hesla „privatizace zisků, socializace ztrát!“