Kapitalistická krize připravila v libereckém kraji o práci značné množství lidí. Míra registrované nezaměstnanosti libereckého kraje činí k 31. 12. 2009 už 11,24% (26 273 uchazečů o zaměstnání), což představuje meziroční zvýšení o 4,28 procentních bodů. Přinášíme vám rozhovor se zaměstnancem libereckého podniku BMTO Group a. s., jehož pracující také určitým způsobem postihly následky krize.
Můžeš pro začátek stručně uvést jak dlouho a v jaké firmě pracuješ, čím se zabýváte, kolik má vaše firma zaměstnanců atd.?
V BMTO pracuji třetím rokem, je to mé v pořadí třetí stálé zaměstnání. Firma, ve které jsem zaměstnaný, má dvě střediska. První se zabývá produkcí a dodávkou vodohospodářských výrobků jako jsou čistírny odpadních vod apod. Druhé – středisko kovovýroby, kde pracuji já, se zaměřuje na strojní obor. Konkrétně jde o CNC obrábění kovů a svařování výrobků. Jde o menší podnik, který zaměstnává kolem 20 pracujících, z nichž většina jsou kmenoví zaměstnanci a malou část tvoří zahraniční dělníci-brigádníci.
Jaký je vlastně takový klasický den pracujícího vašeho podniku?
Při normálním stabilním provozu se pracuje na 2 směny. Na první směnu se nastupuje v 6h ráno, končí se ve 14h. Odpolední směna logicky začíná v 14h a končí ve 22h. Náplní naší práce je obsluha CNC obráběcího stroje.
Jaká je v této době situace ve vaší firmě? Ohrožuje vás propouštění? Krátí vám majitel nějak mzdy nebo zkracuje úvazky?
Nemáme u nás odbory, které by měly šanci vybojovat pro všechny kolektivní smlouvy s přijatelnou strukturou vyplácené mzdy. V současnosti je pro nás systém tvorby mzdy naprosto nevyhovující. Máme totiž nízký základ. Podstatnou část mzdy tvoří prémie, které byly před krizí ale v podstatě automatické. Ostatně bez těchto prémií by byla mzda směšná a nedalo by se z ní dlouhodobě vyžít. V souvislosti s krizí nám ale majitel „osekal“ výplaty o prémie.
Propouštění se nás kmenových zaměstnanců zatím nedotklo, propuštěni byli ale někteří ze zahraničních dělníků. Někteří z nás ale byli převedeni na pouze jednosměnný provoz, právě z důvodu snížení pracovních zakázek a tím pádem i celkového objemu práce.
Např. v mladoboleslavské Škodovce byly v době hospodářského růstu běžné časté přesčasy. V době krize způsobené kapitalisty a finančními spekulanty se ale značně snížily zakázky a kromě klasického propouštění bylo množství dělníků nuceno zůstávat doma na 60% mzdy nebo pracovat za nižší mzdy než dříve. Postihlo toto i pracující vašeho podniku?
Tento postup se u nás nepraktikoval, chodíme do práce dál. Jak už jsem ale zmiňoval, postihlo nás celkem bolestné zkrácení výplaty o prémie a taky nevyplácení čtvrtletních odměn, přestože všechny své pracovní povinnosti plníme. Majitel nám slíbil, že nám prémie dodatečně doplatí, až se zlepší situace. Očividně se ale nic takového nechystá.
Ještě chci zmínit, že nemůžeme zrovna říct, že bychom se v práci nějak flákali. Naopak, děláme jako dřív, akorát za nižší peníze.
Jak jste na krácení mezd reagovali?
To víš, jsme naštvaní, pocítili jsme to znatelně. I když jsme chápali to, že nejsou takové zakázky a momentálně budou i nižší prémie. Ale svou práci jsme odváděli nadále a očekávali jsme, že se nám to později na prémiích a odměnách vrátí. Podle mě se ekonomická situace firmy už zlepšila, ale na výplatách to znát není. Nakonec co mně je do nasmlouvaných nebo nenasmlouvaných zakázek vedení podniku, když do tohoto procesu nemůžu nijak zasáhnout. Podnikatel se mi zavazuje dát zaměstnání. Já jsem svou práci doposud odváděl kvalitně a nevím proč bych měl být bit na tom, že majitel nesehnal dostatečný objem zakázek.
Drželi jste při útocích zaměstnavatele na vaše práva pohromadě, existuje vzájemná solidarita?
Myslím, že tohle je velký problém. S některými kolegy je dobrá spolupráce a byla by možná koordinace našich aktivit reagujících na vzniklé problémy s výplatami a dalšími nesrovnalostmi. To ale část kolegů odmítá. Řeší své problémy raději individuálně, než by se dohodli na společném postupu s ostatními. A takto rozděleni nemáme šanci prosadit dlouhodobé zlepšení.
Máme zkušenosti s tím, že se často snaží kapitalisté rozeštvávat pracující proti sobě, aby tak omezili nebo zcela zničili jejich akceschopnost v obraně svých práv, pracovních podmínek a postavení. Snažil se vás také majitel nějak rozdělit?
Tak třeba probíhaly náznaky toho, že nejsme nenahraditelní. Pokud se nám něco nelíbí, můžeme se sbalit a jít. A firma najme jiné dělníky, kterých na „pracáku“ čeká řada.
Je u vás také realitou, že majitel v případě realizace úspěšné, kvalitně provedené zakázky „shrábne veškerou smetanu“ a pracující nijak zvlášť neodměňuje? Jakmile se ale objeví sebemenší potíž ve výrobě, všechno hází na pracující a mimořádné náklady výroby se snaží převést na ně v podobě náhrad nebo napracovávání?
Probíhá to právě v podobě strhávání peněz – prémií a odměn.
S čím jste u vás ve firmě ještě nespokojeni?
V důsledku menšího objemu práce nemám šanci zajistit si dostatečný příjem peněz, přestože bych měl zájem odpracovat i něco navíc než je momentálně základní pracovní doba. I dřív jsme pracovali navíc, každý potřebuje peníze k žití. Teď je to o dost problematičtější.
Jak je to ve vaší firmě s odbory? Zmínil ses o tom, že u vás bohužel neexistují. Nezaznamenal jsi snahy o jejich vznik? Nebyla by právě teď vhodná doba pro jejich založení? Co na to kolegové?
Odbory u nás nejsou. Chybí nám tak kolektivní orgán, který by se nás v případě problému zastal a hájil naše práva. Ale jak jsem říkal, musíme překonat bránění individuálních zájmů, tím jsme sami proti sobě.
Nepřemýšleli jste o tom vydobýt si svá dělnická práva zpět pomocí stávky nebo alespoň stávkové pohotovosti?
Tím, že u nás neprobíhalo klasické propouštění ve větším měřítku a krize neměla takový dopad jako u jiných a často velkých podniků nepřišla stávka na pořad dne. Těžko by se v takové situaci nějak iniciovala.
Sledujete obdobné problémy pracujících z jiných podniků jako např. vyhození novoborských sklářů na dlažbu nebo neshody pražských dopraváků s vedením při uzavírání kolektivní smlouvy a kauza s urážlivou pozvánkou ze strany BNV Consulting?
O kauzy v jiných firmách a celkové dění ve společnosti se zajímáme. A jsme si vědomi toho, že v řadě jiných podniků se setkávají pracující s podobnými problémy jako my. V době této krize zakusili mnohdy ještě tvrdší přístup a ve větším měřítku než my. Podle mě se nejedná jen o nějakou nahodilou událost. Je to výsledek vládnutí pravicových vlád a celého tohoto systému, kdy zaměstnavatelé si mohou najmout a vyhodit koho chtějí, když už se jim nehodí pro vydobývání svých zisků. A nemusíme chodit daleko, tady v severních Čechách je těch příkladů několik. Je už dost vysoká nezaměstnanost. To vše se pak odráží i ve výši mezd a jsme na tom biti zase my pracující.
Máte nějaké vazby na pracující z jiných firem?
Máme pravidelný kontakt s kolegy z druhé – vodohospodářské – části naší firmy. Taky mám stále vazby na kolegy z bývalého zaměstnání, kde je trápí podobné potíže.
Chceš ještě něco zmínit na závěr?
Je škoda, že se zatím nedokážeme v práci společně dohodnout nebo spíš zahájit společný postup. Když se domluvíme na kolektivním postupu, je třeba to pak dodržovat, účastnit se porad, prosazovat společně naše požadavky. Bez základní jednoty nemůžeme dosáhnout významného zlepšení. Díky za prostor ve vašem časopise.
Děkujeme za rozhovor!
