Na čtvrtek 4. března je plánována stávka zaměstnanců v dopravě proti chystané změně ve zdanění zaměstnaneckých benefitů. Přerušení práce avizovali železničáři, zaměstnanci MHD v Praze, Ostravě, Olomouci, Ústí či Pardubicích. V řadě dalších měst zaměstnanci se stávkou souhlasí, ale vedení jejich odborů se ji rozhodlo podpořit pouze symbolicky. Solidaritu a souhlas s cílem stávky vyjádřily i další odborové svazy.
O co v celém sporu jde? Zvýšení zdanění zaměstnaneckých výhod, jako jsou stravenky, závodní stravování, příspěvky na dopravu, rekreaci, by odnesli zaměstnanci, protože reakcí zaměstnavatelů by bylo jejich omezení či zrušení. Deník E15 psal: „Na ministerstvu financí otevřeně připouštějí, že už takové signály především od středních firem zaznamenali. A ty velké se netají s tím, že by chtěly vyšší daňové zatížení přenést na zaměstnance.“
Zaměstnanecké výhody nejsou něco, co dostáváme „zadarmo“ či „navíc“. Každý při nástupu do práce bere tyto „benefity“ společně se mzdou jako svůj celkový příjem. Jejich rušení by tedy logicky znamenalo snížení reálných příjmů.
ČSSD (za tichého souhlasu vlády) se v parlamentu snaží vyjednat dohodu tak, aby ke stávce nedošlo. Naráží však na většinu v Senátu, tvořenou ODS a TOP 09, které se rozhodly naplno ukázat, na čí straně stojí. Za krizi a rozpočtové deficity podle nich musí zaplatit pracující.
Jaromír Drábek, místopředseda TOP 09 a do roku 2008 dlouholetý šéf Hospodářské komory, organizace prosazující zájmy podnikatelů, rovnou odsoudil dopraváky jako vyděrače, na které doplácejí všichni ostatní. To je otevřená lež – na zaměstnanecké výhody se ostatní nijak „neskládají“.
Předseda ODS Topolánek prohlásil, že „si Paroubek chce vystávkovat státní bankrot“. To je další naprosto demagogická lež. Zdaněním zaměstnaneckých výhody by státní kasa podle přehnaných odhadů pravice získala ročně zhruba půl miliardy korun. Tedy asi stejně, jako 15 lehkých obrněnců, které si koupila Topolánkova vláda v roce 2008. A ta Fischerova přidala dalších 90 kousků za 3,9 miliardy – to jen tak namátkou, podobných případů jsou kvanta. K určení viníka případného státního bankrotu není potřeba žádná složitá matematika.
Zatímco v nejrůznějších anketách se projevuje spíše podpora dopravákům, redaktoři a komentátoři českých médií stále dokola pouštějí ohranou desku o vydírání a nezodpovědnosti. Tak jsme se mohli dočíst o tom, že „stávkovat v době hospodářské krize a rostoucí nezaměstnanosti je nechutné“. Navíc – stávka se dá prý pochopit proti soukromému zaměstnavateli, ale ne proti státu.
Jenže naše příjmy se nesnaží snížit pouze zaměstnavatelé – ohrožuje je i jejich stát. Jeho představitelé mohou jednoduše zvýšit rozpočtové příjmy pouze zvýšením daní – na výběr mají, zda to bude na úkor zaměstnavatelů, nebo zaměstnanců. Pokud se nebudeme bránit, odneseme to my. A jak se máme bránit jinak než stávkou? Vzít si na protest červené ponožky nám nepomůže.
Hodinová výstražná stávka, byť většinou symbolická, v červnu 2008 zachránila nám všem stravenky. I dopraváci nyní bojují za nás za všechny. Nová antikapitalistická levice chystanou čtvrteční stávku plně podporuje a vyzývá všechny ostatní levicové a odborové organizace k aktivní solidaritě. Společně můžeme zvítězit!
