Ekonomie

Konec roku 2011 ukázal, že Evropská unie tak, jak jsme ji dosud znali, končí. Vůdčí politikové EU chtějí využít nadcházejícího období k hlubšímu fiskálnímu sjednocení a zavedení celé škály úsporných opatření, které drasticky dopadnou na „dolních 99% Evropanů“.

Již těsně před bruselskou konferencí německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy svorně prohlašovali, jak Evropa prochází svou nejtěžší zkouškou a že dosud nebylo riziko rozkladu Evropy tak vysoké.

Psal se rok 2008. U vesla se za pomocí zkorumpovaných přeběhlíků držela Topolánkova vláda a právě prováděla tzv. „reformu veřejných financí“. Za ní, „měnovou disciplínu“ a „opatrný neoliberalismus“ získal tehdejší ministr financí Kalousek druhořadou cenu za nejlepšího ministra financí rozvíjejících se zemí.

V průběhu roku 2009 se začaly objevovat zprávy o tom, že se světové hospodářství pomalu dostává z recese. Na podzim přišlo oživení (v ekonomickém slova smyslu růstu HDP dvě čtvrtletí po sobě) i do ČR. Co to znamená pro pracující a sociálně slabé. Máme se těšit na zlepšení naší situace, nebo budeme muset dál čelit pokusům přenést na nás náklady na krizi a na rozjetí hospodářství?

Bylo jen otázkou, jaké „řešení místo strašení“ současného zadlužování nabídne naše ODS, v poslední době se stále intenzivněji utápějící ve vnitřních „kmotrovských“ sporech a nejen díky tomu i v dosti nevalných předvolebních preferencích.