V Irsku platí od Nového roku zákon, který zpřísňuje tresty za rouhání. Provinivšímu může být uložena pokuta až 25 tisíc eur, tedy asi 650 tisíc korun.
Provinění se dopustí ten, kdo řekne nebo napíše něco, co podle autorů zákona uráží jakékoli náboženství. Proti tomu protestuje sdružení Atheist Ireland a chce proti každé žalobě bojovat u soudu.
Oficiálně je stanoveno, že chráněna mají být všechna náboženství, ovšem v Irsku se hlásí 93 procent obyvatel k římskokatolické církvi, takže je nanejvýš jasné, kam tento zákon směřuje.
Takový zákon je v zemi, která se považuje za demokratickou, přinejmenším neobvyklý, ale pokud se na dění v Irsku a zejména ve spojení s církví podíváme důkladněji, nebude tato událost příliš velkým překvapením. Můžeme připomenout nedávnou aféru irských kněží, zneužívajících malé děti. Nebyli nikdy potrestáni. Bohužel, Irsko není jediným státem, kde má církev větší moc než je zdrávo.
Dalším příkladem může být Polsko. Za připomenutí stojí bezprecedentní cenzura tamní školní literatury, kdy ministr školství za nedemokratickou Ligu polských rodin zakázal jedny z předních autorů novodobé literatury. Dalším příkladem, opět z Polska, může být persekuce učitelů homosexuální orientace.
Obě země také odmítají základní právo žen na kontrolu nad svým vlastním tělem – zákaz interrupcí pak znamená na jedné straně „potratovou turistiku“, kterou si mohou dovolit jen dobře zabezpečené ženy, chudší musí spoléhat na pokoutní praktiky, které často znamenají obrovské zdravotní riziko.
Je neospravedlnitelné, aby o dění v zemi rozhodovala jedna zájmová organizace. V Evropě je mnoho zemí, jejíž obyvatelé jsou nějak nábožensky zaměřeni, nicméně nevím o žádné jiné zemi, která by trestala „rouhání“.
Tento zákon, ale i dlouhodobé vystupování některých církevních hodnostářů prokazuje charakter církve. Skutečným cílem je shromažďovat moc, řídit myšlenky lidu, lid ovlivňovat, ale v první řadě bohatnout.
Neodsuzuji náboženské přesvědčení jednotlivců, byť si o tom myslím své, ale zamysleme se nad tím, kdo za posledních 2000 let válčil?
Kdo nejvíce ovlivňoval celoevropskou politiku? Kdo ve jménu boha umožňoval světské moci zabíjet nevinné v obludných čarodějnických procesech?
Kdo pálil knihy a kázal v kostelech tehdy ještě nevzdělaným poddaným, ať pracují na své kruté pány, že je to vůle boží?
To byla minulost a teď se opět zamysleme nad přítomností.
Opravdu chceme, aby naše vlády rozdávaly naše peníze církvím? Jistě nikomu neunikly diskuze ohledně tzv. majetkového vyrovnání s církvemi. A opět je dobré se zamyslet nad tím, kdo vehementně prosazuje zájmy církví. Jsou to především pravicové strany, zejména ty, které se hlásí k tzv. „tradičním hodnotám“ tj. třídní nerovnost, nerovnost pohlaví, rasová či sociální. Není na tom zase tak nic divného. Jak pravicové strany, tak církev si ideově rozumějí, ale především mají za úkol podporovat zájmy vládnoucí třídy.
O tom ale tento článek není, nicméně je to poměrně jednoduché. Čím více bude mít církev peněz, tím větší bude mít vliv. Proto bychom měli prosazovat naprosté odloučení církví od státu. A závěrem se nabízí otázka: chceme to dopracovat jako v Irsku? Věřím, že ne.
Radek, NAL Praha
