Česká republika patří z řady historických příčin k zemím s poměrně liberální kulturně-politickou tradicí. Ta se promítla i do relativně brzkého – i ve srovnání s většinou evropských států – legálního uzákonění umělého přerušení těhotenství (od roku 1957, ještě liberálněji pak od roku 1986).
Jde o významný výdobytek v oblasti lidských práv žen (naplnění obecného práva na rozhodování o vlastním těle a případném mateřství), který mimo jiné zajistil, že ženy, které z různých důvodů chtějí/jsou nuceny podstoupit interrupci, nemusí hledat „útočiště“ před zraky a slechy státních slídilů a moralizujících fanatiků na různých černých klinikách a u „andělíčkářek“, jako tomu bohužel ještě často je u našich severních sousedů v Polsku.
Díky našim liberálním zákonům se dnes již interrupce, která je pro každou ženu zajisté fyzicky i duševně trýznivá záležitost, nespojuje s pobytem v nehygienickém, zdraví ohrožujícím prostředí, který si v minulosti vyžádal tolik obětí na životech nešťastných žen.
Čas od času se ale i u nás najdou různé skupiny, které právo na interrupce chtějí omezovat, nebo přímo zrušit. V legislativní oblasti vzešly tyto pokusy především z řad KDU-ČSL, která např. v roce 2004 navrhla kriminalizovat provedení potratu až pěti lety vězení pro lékaře a v roce 2008 pak v souvislosti s beztak destruktivním julínkovským převratem ve zdravotnictví žádala, aby byla možnost vykonání interrupce podmíněna vyjádřením otce případného dítěte.
Tyto zákony ovšem nenašly pochopení ani u ostatních politických stran ani u laické a odborné veřejnosti (Předseda České gynekologické a porodnické společnosti Vladimír Dvořák nazval iniciativu z roku 2008 „naprostým tmářstvím“).
Boj proti interrupcím se nicméně stále odehrává na mimoparlamentní půdě boje idejí, kde je v mnoha posledních letech aktivní zejména občanské sdružení Hnutí pro život.
Zaměříme-li se na argumenty odpůrců umělého přerušení těhotenství, zjistíme, že jejich úhelným kamenem je tvrzení, že v okamžiku spojení spermie a vajíčka vzniká lidská bytost disponující právem na život.
Tak na webových stránkách zmíněného Hnutí pro život je možné se dočíst, že „každý člověk je novým lidským jedincem již od svého početí. Člověk je vždy nutně i osobou. Jakožto osoba je člověk již od početí subjektem přirozených práv“.
Toto sugestivní tvrzení ale nemůže obstát před fakty. Oplozením vajíčka totiž nevznikne žádný nový lidský jedinec ale jedna jediná buňka, zvaná zygota, která se následně rýhuje a dělí na další buňky. Ty postupně diferencují a vytvářejí tzv. zárodečné listy a z nich se pak podle genetické informace a vlivu prostředí vytvářejí všechny tkáně a orgány budoucího jedince.
Na konci doby, kdy je v ČR možné interrupci provádět, což je do 12. týdne těhotenství (z důvodů postižení plodu do 24 týdne), má vyvíjející se zárodek zanořený do sliznice dělohy velikost cca 3,5-4,5 cm a je ve všech svých funkcích zcela závislý na těle matky. Těžko pak může jít o nového lidského jedince vybaveného „přirozenými právy“.
Protipotratové hnutí, které samo sebe vydává za hnutí „pro život“, ve skutečnosti žádá podřízení člověka – ženy vyvíjejícímu se zárodku, který je na ní ve všech svých životních projevech zcela závislý.
To je naprosto absurdní. Stejně absurdní je podmiňovat ženino právo na rozhodování o svém těle a svém těhotenství vyjádřením muže. Má-li být důvodem fakt, že buňky zárodku obsahují i genetický materiál otce případného dítěte, pak by bylo asi zrovna tak nutné, aby o našich tělech spolurozhodovali naše matky, dědečkové nebo třeba dárci krve a kostní dřeně. Ne, děkujeme!
Boj proti právu na interrupce ovšem nevychází z individuálního, filozoficko-medicínského pohledu některých lidí na počátek života, ale má své sociální kořeny a je úzce provázán s konzervativním hnutím, které hájí „tradiční roli“ ženy – v mateřství, výchově dětí a v domácnosti. Proti podpoře mateřství samozřejmě nelze mít žádných námitek, ale nesmí se stát jedinou prosazovanou normou s utlačovatelskými důsledky vůči všem, kteří se v této roli realizovat nechtějí.
Hnutí pro život a podobné bigotní, klerikální spolky bohužel patří právě k těm, kteří chtějí, aby stát potažmo církev vybavená politickou mocí autoritativně vstupovaly do sféry rodinného a sexuálního života dospělých lidí a bránily jim v realizaci práv a svobod vycházejících z osvícenského pojetí jednotlivce i lidské společnosti. Jejich krédem je opravdu středověké tmářství, které uplatňují nejen v otázce interrupcí, ale i antikoncepce, sexuální výchovy, homosexuálních svazků či podpory svobodných matek.
Vůči snahám Hnutí pro život je každopádně třeba nejen se bránit, ale naopak je nutné přejít do ofenzivy. Musíme tedy usilovat o bezplatný (ze zdravotního pojištění plně hrazený) přístup k interrupcím a k antikoncepčním prostředkům, stejně jako bojovat za rozšíření kvalitní sexuální výchovy na školách a dalších forem sexuální osvěty ve společnosti.
To mimochodem přispěje k snížení počtu umělých potratů více než cokoliv jiného. Lidská práva žen nesmí být v žádném případě oklešťována!
Nikola Čech
